Mikulov – oblast mnoha tváří

Při prvním rozhlédnutí po Mikulově jsem si vzpomněl na Florencii – lehkost, vzdušnost a elegance, prostě Itálie, řekl jsem si a byl jsem celkem rád, když můj dojem později potvrdila informační cedule u místního zámku. Dlouhý odborný text jsem si přeložil tak, že krajina s okolními vápencovými kopci vypadala natolik italsky, až architektům nezbylo než naprojektovat a stavbařům dostavět město v onom pozdně renesančním italském stylu, který se jinak v Čechách ani na Moravě moc nevidí.

Pálava se zvedá z jihomoravských nížin tak samozřejmě, jako kdyby sama příroda chtěla utvořit přirozenou hranici mezi dvěma státy a lidé to jen respektovali. Hraniční čára mezi Moravou a Rakouskem leží na dohled od Mikulova a první obydlí si na tomto strategicky výhodném místě založili Slované již před tisíci lety. Na obchodní cestě zvané Vídeňská je pak v těchto místech zmiňovaná trhová osada poprvé v roce 1249. Před rokem 1322 ji nahradilo město, které se dodnes jmenuje Mikulov. Vzhledem k exponované poloze často trpělo při válečných požárech. Jeden z největších přišel v roce 1584, po kterém se město začalo prakticky stavět znovu. A možná právě tomu vděčí za svůj elegantní háv – a také mocnému rodu Dietrichšteinů, na které tu narazíte na každém kroku. Nejznámější je asi František, olomoucký biskup a po porážce na Bílé hoře císařův zástupce na Moravě. Díky němu se Mikulov stal ve své době v podstatě hlavním městem Moravy. Postavil například gymnázium, kde se studenti učí dodnes, a mnoho jiných staveb. O další se zasloužili jeho potomci. Na první pohled upoutá především hrobka rodiny Dietrichšteinů – původně to v roce 1623 byla stavba kostela sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta, pak se na jihozápadní straně přistavěla kaple a počátkem 18. století dvouvěžové průčelí. Teprve v polovině devatenáctého století se z této impozantní stavby stala hrobka nejslavnějšího mikulovského rodu. Dietrichšteini si svého času dost užili i zdejšího zámku, který také prošel několika přestavbami od románského hradu až po baroko a mimo jiné hostil i císaře Napoleona, jenž tu v roce 1805 vyjednal mír s Rakouskem. Dnes tu sídlí regionální muzeum a pozoruhodný je zámecký sklep s vinařskými lisy a sudy – největší sud je z roku 1643 a pojme více než tisíc litrů vína.

Svatý kopeček

Vyšlapat na Svatý kopeček je při návštěvě Mikulova příjemná povinnost a jakkoli se to může zdát na první pohled zdlouhavé, opak je pravdou. Odměnou je pak nejen výhled na městskou památkovou rezervaci, ale i na Pálavské vrchy. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů je navíc toto území vyhlášeno od roku 1946 botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací, takže máte na dohled od města dobrý pocit, že jste se vypravili do přírody. Na jižních svazích roste kosatec nízký, kavyl Ivanův, ožanka horská a východní svahy pokrývají křoviny s dominantním hlohem. Na stepích se navíc hojně vyskytuje teplomilný hmyz (opět tak trochu návrat do Itálie) a k nejpopulárnějším obratlovcům Svatého kopečku patří výři velcí, hnízdící ve stěně opuštěného lomu. Ale to pořád ještě není všechno – na vrcholu Svatého kopečku rozhodně nepřehlédnete poutní kostel sv. Šebestiána, zvonici a další sakrální stavby křížové cesty. A pokud si chcete trochu zameditovat, ideální je k tomu pohled z ptačí perspektivy na hraniční přechod do Rakouska. Není to tak dávno, kdy tato hranice byla neprostupná. Hraniční závora je ale tak blízko, že to provokuje úvahy o jejím přeletu rivalem, řiditelným padákem anebo něčím na ten způsob. A prý se pár takových případů skutečně stalo.

Další mikulovskou atrakcí je jeskyně ve vápencovém vrchu Turold. Původně byla prý nejen vyhledávaným místem divoce žijících zvířat doby ledové, ale i lidským sídlištěm – a něčím takový se patrně stala i v sedmdesátých letech, kdy vandalové vylomili mříž bránící ve vstupu a řádili uvnitř podobně jako jejich prapředci. Dnes je však jeskyně vzorně udržovaná, osvětlená a vybavená pohodlnými schody se zábradlím pro turisty, a navíc – vzhledem k vápencovému původu – nezvykle suchá. Tady se nestane, že by vám kapalo za krk anebo se noha svezla po kluzkém povrchu. Na druhou stranu je jeskyně bez krápníků, ale to jí na kráse až tolik neubírá – má zase jiné atrakce. Například zvláštně členitý povrch, který podle průvodkyně deváťáci ze školního zájezdu překřtili na popcorn. Vedle přístupné části jeskyně, kam může nahlédnout každý turista s platnou vstupenkou, však skrývá Turold hlubší útroby, kam se dostanou jen speleologové. Hned na začátku prý musí překonat „plazivku“, ve které se přesvědčí, že kam se vejde hlava, tudy projde i celé tělo. Právě tam někde v hlubinách objevili jeskyňáři i skleněný krystal, který je vystaven spolu s dalšími skulpturami, ve kterých fantazie dokáže objevovat divy. Hodnota krystalu je prý okolo půl milionu, a tak když se ho jednou pokusili ukrást páťáci, museli krystal pro jistotu zabetonovat. O spletitosti a stále ještě nezmapovanosti chodeb na Turoldu svědčí historka, kterou vám tu s gustem budou vyprávět: Když speleologové kdysi objevili jeden z místních dómů, chtěli to zapít přímo na místě. Dva ze tří se však ještě chtěli podívat dál, zatímco třetí zůstal s láhví rumu na místě. Jak tak čekal, přemohla ho zima, a tak pomaličku upíjel, zatímco jeho dva kolegové zabloudili kdesi hluboko v chodbách. Když dopil, začal pěkně od plic zpívat, a to zachránilo jeho dva kamarády, kteří ho po zpěvu našli.

Vzpomínka na Golema

Vraceli jsme se od jeskyně Turold do centra Mikulova židovskou čtvrtí a celí vyprahlí hledali místo, kde by měli něco dobrého k pití. První se naskytl hotel Tanzberg, který s bustou Alfonse Muchy nad vstupními dveřmi a nápisem, že tu pobýval, vypadal trochu honosně. Terasa uvnitř ale pobízela ke vstupu. Dobře jsme udělali, protože skutečné tajemství tohoto domu čekalo až na jídelním lístku, který kromě židovských specialit nabízel i řadu informací: sídlil zde několik staletí vrchní rabinát pro Čechy, Moravu a Slezsko a pobýval tu mimo jiných i rabi Low, známý tvůrce Golema. Hotel ovšem prý skrývá také zajímavé podzemí: v hloubce 10,5 m pod úrovní terénu se skrývá mimořádně cenná památka středověkého původu – válcovitá cisterna na vodu, pravděpodobně součást rituální lázně (mikve). Lázeň sloužila věřícím židům, mužům i ženám, ke každotýdenní symbolické očistě před svátkem šabat. A jak obydlí rabi Lowa nasvědčuje, židovská obec tu nebyla jen tak ledajaká. Počátky se datují po roce 1421, kdy byli židé vypovězeni vévodou Albrechtem V. Habsburským z Vídně a Dolních Rakous a část z nich nalezla útočiště v blízkém Mikulově. Další příliv nastal po vyhnání židů z moravských královských měst, především Brna a Znojma. Postupně se mikulovská obec stala jednou z nejvýznamnějších a nejpočetnějších na Moravě, a proto sem byla po svém vzniku před polovinou 16. století umístěna instituce moravského zemského rabína, který v Mikulově sídlil do roku 1851. Díky rozsáhlým změnám společnosti v polovině devatenáctého století byli i židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem, takže mohli volně nabývat majetek a svobodně se stěhovat. Důsledkem těchto změn byl příchod nových židovských rodin z přeplněných ghett velkých měst Brna a Vídně. V roce 1848 se židovská obec stala samostatným subjektem s vlastním starostou i dalšími orgány, zcela zrušena byla v roce 1919. Od té doby byla součástí města. Konec židovským obyvatelům v Mikulově přinesla léta druhé světové války, kterou z nich přežila jen hrstka a k obnovení obce již nedošlo.

• Největší zajímavosti Česka – významné památky a místa
• České památky a místa na seznamu UNESCO

---

Mikulov… a něco navíc

* Procházka Mikulovem: historické náměstí • zámecký park • židovská čtvrť (naučná stezka židovskou čtvrtí má 13 zastavení) • židovský hřbitov • Kozí hrádek • přírodní rezervace Turold • Svatý kopeček • Dietrichsteinská hrobka • Expozice z historie kostela sv. Václava a kostnice (Kostelní náměstí).

* Z Mikulova do Dolních Věstonic: Mikulov • Turold • Kočičí skála •Klenotnice • Sirotčí hrádek • Soutěska • vrchol Děvín • Dívčí hrady • Dolní Věstonice (archeologická expozice) – celkem asi 13 km.

* Cykloturistika: Krajinu kolem Mikulova a Pálavských vrchů protkává síť kvalitních značených cyklostezek včetně několika dálkových a mezinárodních tras. Především pro cyklisty je určen hraniční přechod Nový Přerov-Alt Prerau, hraniční přechod Mikulov-Ottenthal či Valtice-Schrattenberg. Doporučujeme cyklovýlet do rakouské vinařské obce Falkenstein. Trasa vedoucí z Mikulova přes Ottenthal, Guttenbrunn, Falkenstein, Poysbrunn a Steinebrunn zpět do Mikulova měří 45 km.