Lvov, největší město západní Ukrajiny, je kulturním střediskem celé země. O jeho založení se na přelomu 13. století zapříčinil král Daniel Haličský, který jej pojmenoval podle svého syna Lva. Město bylo po dlouhou dobu součástí Rakouského císařství, čímž získalo jedinečný středoevropský nádech, a tak i zasloužené místo na seznamu světového dědictví UNESCO.
Středoevropský vliv na místní architekturu
Srdcem a centrem celého Lvova je již po více než pět set let rozlehlé Tržní náměstí (Market Square), v jehož středu se tyčí Lvovská radnice (Lviv Town Hall). Celé náměstí obklopují domy sdružující nejrůznější stavební slohy od renesance až po modernu. Do všech jeho rohů jsou pak umístěny čtyři fontány, zdobené sochami ztělesňujícími řecké mytologické postavy – Neptuna, Dianu, Amfitrítu a Adonise. Zmíněná radnice prošla mnoha přestavbami, nicméně vídeňský klasicistní styl, který získala v 19. století, zůstal zachován.
Jednou ze staveb, které se řadí po obvodu Tržního náměstí, je Palác Kornyakt (Kornyakt Palace). Jedná se o mimořádně hodnotnou renesanční památku, pocházející z roku 1580, která patřila nejbohatšímu občanu Lvova, Constantinu Kornyaktovi. Tento zámožný Řek se do Lvova přestěhoval v 16. století a odtud spravoval trh s vínem v oblasti pobřeží Černého moře. Nebýt jeho štědrých příspěvků, nedošlo by ke stavbě spousty pamětihodností, které sem táhnou turisty z celého světa.
Při pohledu na Národní akademické divadlo pochopíte, proč je právě Lvov považován za jedno z evropských center opery a baletu. Bylo postaveno na počátku 20. století na Náměstí Svobody a díky kombinaci barokních, renesančních a vídeňských novo-renesančních prvků bývá často srovnáváno s věhlasnými operami v Paříži a Vídni. Na jeho prknech vystupovalo mnoho slavných operních zpěváků. Aktuálně se jeho repertoár skládá z 22 oper, 3 operet a asi 20 baletů, z nichž každá se hraje v původní řeči, tedy italsky, francouzsky, rusky nebo polsky.
Překrásný Palác Potockých je naopak spíše francouzského rázu. Tuto novo-renesanční stavbu dal na konci 19. století postavit ministerský předseda Rakousko-Uherska Alfred Józef Potocki, pro jehož soukromé účely měla sloužit. Ve čtyřicátých letech minulého století byl palác konfiskován a stal se majetkem státu. V současné době jednou z rezidencí ukrajinského prezidenta a místem konání konferencí, prezentací firem, komorních koncertů a politických setkání.
Úplně jinou atmosféru zažijete při návštěvě Virmenské ulice, založené a obývané arménskou komunitou, která ve Lvově sídlí již od 16. století. Uspěli zde především jako zruční klenotníci, obchodníci s koženými produkty a tkalci. Díky tomuto zázemí si přes všechny územní a vládní změny dovedli zachovat vlastní kulturu, a vytvořit si tak svérázné místo k životu.
Za krásami místních kostelů
Jednou z nejvýznamnějších památek Lvova je nepochybně Boimovská kaple, kterou postavil György Boim, tajemník polského krále Štěpána Báthoryho, jako hrobovou kapli pro jeho rodinu. Nese prvky pozdní nizozemské renesance, která se vyznačuje bohatou sochařskou výzdobou. Až do 18. století patřila rodině Boimů, poté spadala pod správu římsko-katolické církve a v roce 1945 byla uzavřena Sověty. Od konce šedesátých let se zde nachází oddělení Lvovské galerie.
Nedaleko Tržního náměstí najdete Bernardinský kostel svatého Ondřeje, dříve římsko-katolický, dnes řecko-katolický, a klášter Řádu svatého Basila Velikého. Jeho stavba započala v druhé polovině 17. století v duchu renesance. Avšak po smrti původního architekta byl původní plán doplněn o prvky italského a nizozemského manýrismu, zatímco jeho interiér a věž poházejí až z 18. století a tudíž byly ovlivněny spíše barokem.
Dominikánský kostel a klášter je jednou z největších a zároveň i nejstarších církevních památek ve Lvově. Klášter Dominikánského řádu pochází již ze 13. století, původně k němu patřil dřevěný kostel, který byl později vyměněn za kamenný, avšak po několika rozsáhlých požárech bylo třeba jej zbourat a začít nanovo. Stavba Dominikánského kostela, díky níž získal dnešní podobu, započala až v 17. století a byla vedena v duchu baroka a později i novo-baroka. Jako připomenutí starého gotického kostela, který zmizel v 16. století, zde zůstal původní alabastrový náhrobek.
Památky v přírodě
Součástí seznamu UNESCO je také Lyčakovský hřbitov, jehož noční exkurze nabyly mezi turisty obzvláště velké popularity. Oficiálně byl založen v roce 1786, avšak jeho nejstarší náhrobek pochází již z roku 1675. Proslavil se hlavně díky třiadvaceti nádherným kaplím a svatyním, které patřily těm nejzámožnějším rodinám ve Lvově.
Na celý Lvov vyhlíží kopec Vysokyj Zamok, na jehož vrcholu se rozléhá zřícenina bývalého Vysokého hradu. Byl postaven ve 14. století, kdy sloužil jako rezidence polské šlechty, avšak v 18. století neustál útok Švédů a od té doby je v troskách. Zříceninu obklopuje park, který byl v 19. století doplněn o pěší cesty, vyhlídku a nové stromy. Pokud vystoupáte až nahoru, můžete si užít krásný rozhled na celý Lvov.
Láká-li vás návštěva Lvova, rozhodně si ji dobře naplánujte, kromě zmíněných památek tu na vás čekají i místní muzea, galerie, zajímavé podniky a krásná příroda v okolí. Nicméně i když na plánování moc nejste, dovolenou jistě naplno užijete s pokojnou atmosférou města, kterou si uchováte ještě dlouho po návratu.
