Dnes je Istanbul moderním, evropsky se tvářícím městem s více než 13 miliony obyvatel. Ajak o je doslova přeplněn lidmi, je v jeho centru namačkáno tolik historických památek, že jej směle můžeme označit za křižovatku kultur. Aco víc! Právě tady začíná – nebo chcete-li končí – Evropa.
Chrámy všech náboženství
Hlavní historickou částí města je čtvrť Sultanahmed, které dominuje bývalý římský Hipodrom, kde se v dávných časech konaly závody koňských spřežení. Předpokládá se, že obrovský stadion mohl pojmout v dobách největší slávy až 100 tisíc návštěvníků. Bohužel se z něj nedochovalo téměř nic, avšak nynější silnice kolem náměstí sleduje původní závodní dráhu válečných vozů. V těsném sousedství se nachází Modrá mešita, která patří k nejslavnějším sakrálním stavbám na světě. Své jméno získala podle ozdobných modrých dlaždic pocházejících ze světoznámých dílem v Izniku, jimiž je vyzdoben její vnitřek. Mešita je pro turisty volně přístupná po celý den mimo čas modliteb, turisté však mají vyhrazené místo a nemohou se volně pohybovat, kde se jim zachce. Ve venkovní zdi mešity jsou rozmístěny kohoutky s vodou, které slouží věřícím k rituální očistě, zejména omytí nohou. Před vchodem do mešity se návštěvníci zouvají, ženy vyfasují šátky, aby si zakryly hlavu a ramena. Krátké kalhoty ani sukně nejsou dovoleny, i když mých kraťasů si nikdo ani nevšiml.
Hned vedle Modré mešity stojí „chrám Boží moudrosti“ Hagia Sophia. Tento původně křesťanský chrám vznikl před více než 1400 lety. Jeho kopule, spočívající na čtyřech pilířích a vysoká 56 metrů, je jednou z největších na světě, avšak na rozdíl od svých pokořitelů ve Vatikánu nebo v Londýně je o celých tisíc let starší. Chrám vyrostl na místě dvou původních menších kostelů a v roce 537 jej slavnostně otevřel císař Justinián I. Veliký. V 15. století jej Osmané přestavěli na mešitu a v každém nároží vyrostl jeden minaret. Zakladatel moderního Turecka, Mustafa Kemal nazývaný Atatürk, učinil z Hagie Sophie muzeum, které je otevřeno pro veřejnost dodnes.
Interiér chrámu nabízí zajímavou kombinaci křesťanské a muslimské výzdoby. Z původních křesťanských dekorací se doposud dochovaly některé fresky, které jsou doplněny mozaikovou výzdobou z pozdějších let, kdy zde vládl islám.
Poklad v podzemí
Naproti chrámu Hagia Sophia je nenápadná budova, která ve svém podzemí ukrývá jednu z nejnádhernějších památek Istanbulu. Jedná se o Bazilikovou cisternu, která sloužila jako podzemní zásobárna vody. Cisterna má podobu rozlehlé síně, jejíž strop podpírá 336 sloupů vysokých 8 metrů. Nynější podoba cisterny pochází z poloviny prvního tisíciletí. Celých sto let po dobytí města Osmany v patnáctém století neměli noví vládci města ani ponětí o její existenci. Její přítomnost byla prozrazena až poté, co místní obyvatelé spouštěli do otvorů v suterénech svých domů kbelíky a vytahovali je plné vody, někdy i ryb. V současnosti jsou přístupné asi jen dvě třetiny celé stavby, zbytek byl v 19. století zazděn. Vodní hladina se pohybuje okolo půl metru a ve světly prozářené vodě jsou chovány okrasné ryby. Jako perlička může posloužit informace, že se zde natáčely scény z jednoho dílu slavného agenta 007.
Výhled na Asii
Další významnou památkou v centru města je palác Topkapi na konci zalesněného výběžku Serailového mysu, kde se stýká zátoka Zlatý roh, Marmarské moře a Bospor. Palác byl více než 400 let sídlem osmanských sultánů a harému a dnes je v něm muzeum s přepychovými komnatami a nesčetnými uměleckými sbírkami. V 15. století ho nechal vybudovat sultán Mehmed II. jako své hlavní sídlo. Palác s mnoha pavilony a zahradami obývalo v časech největšího rozkvětu až deset tisíc lidí. Osobně jsem byl z paláce trochu zklamán – mnohé expozice jsou placené nad rámec vstupného a navíc je v nich fotografování zakázáno. Navíc je všude spousta lidí, kteří se navzájem pletou pod nohy. Tak jsem si šel odpočinout alespoň na terasu s překrásným výhledem na Bospor – a na první metry asijského kontinentu.
V přístavu, odkud vyplouvají výletní lodě do Bosporské úžiny, je velké množství stánků s drobným občerstvením, jehož cena je nižší než v centru. Svůj oblíbený kebab jsem si zde dal rovnou dvakrát… Dokonce jsem málem zmeškal odjezd výletní lodi, kterou doslova za provaz držel u břehu místní náhončí. Plavba trvala téměř dvě hodiny, během nichž jsem si prohlédl evropskou i asijskou část Bosporu. Na břehu úžiny stojí četné paláce a luxusní sídla místních zbohatlíků, která často kromě vlastního přístavu nepostrádají ani heliport. Podplouváme v nedávné době dokončený, jeden kilometr dlouhý visutý most, který spojuje dva kontinenty, Evropu a Asii.
Bazary voní Orientem
Hned u přístavu, ze kterého jsme vypluli, je Galatský most, který se klene přes zátoku Zlatý roh. Na protějším návrší se tyčí 62 metrů vysoká Galatská věž, kterou postavili již v roce 1348 Janované. Z ochozu na vrcholu je vidět nejen staré město, ale i moderní „city“ se skleněnými budovami a také dvěma mrakodrapy, připomínajícími dnes již neexistující Světové obchodní centrum v New Yorku.
Čtvrť Galata působí zvláštním dojmem. Stejně jako v centru města, i zde je množství stánků se zbožím. Ještě nikde jsem neviděl desítky stánků vedle sebe s naprosto stejným sortimentem. Místní prodávají kladívka, šroubováky, kleště a další nářadí, které jako by si z oka vypadlo.
Zcela zvláštními místy, která rozhodně stojí z návštěvu, jsou bazary. Právě zde zažíváte intenzivní pocit, že jste opravdu v Orientu.
Egyptský bazar se nachází nedaleko přístavu. Jedná se o budovu ve tvaru písmene L, která ukrývá množství malých obchodů. Jméno Egyptský dostal již v 17. století, protože byl vystavěn za peníze zaplacené jako clo za egyptské zboží. Zdejším typickým zbožím jsou koření a sladkosti, ale prodává se zde také čaj, sklo a mnoho dalších věcí. Pro milovníky sladkostí mám jednu radu: ani sem raději nechoďte. Nejenom, že na výběr je nepřeberné množství dobrot, ale obchodníci vám stále nabízejí ochutnat, aniž byste museli něco koupit, takže po chvíli jste už docela slušně zasyceni.
Velký bazar založený již v polovině patnáctého století představuje labyrint uliček zastřešený malovanými klenbami. Do Velkého bazaru se vchází několika branami a navzdory směrovkám je velmi snadné zde zabloudit. Na ploše 1 km2 jsou tisíce miniaturních krámků, jejichž majitelé se vám za každou cenu snaží vnutit své zboží. Koření ani sladkosti tady téměř nenajdete, zato jsou zde k dostání tradiční výrobky, jako jsou koberce, konve na čaj, vodní dýmky, šperky… Ceny jsou značně přemrštěné, takže smlouvání se více než jinde stává nutností.
ISTANBULSKÉ TIPY:
> Tradiční umění – Muzeum koberců a kelimů – na severní straně Modré mešity; Muzeum tureckého a islámského umění – na západní straně Hipodromu
> Cestovatelská nostalgie – Pudding Shop, „vlastním“ jménem Lale Restaurant (na východním konci Divan Yolu), býval v šedesátých letech místem všech hippies, kteří cestovali přes Turecko dál na východ. V restauraci, která se stala proslulá svými rýžovými pudinky, se scházeli nezávislí cestovatelé a vyměňovali si informace.
> Relaxace – vyzkoušejte turecké lázně – hamam. Na turisty jsou zařízeny např. lázně Cemberlitas nedaleko Velkého bazaru, jde o oddělené lázně pro muže a pro ženy, pocházející ze 16. století. Daleko méně zaplatíte, pokud si zážitek dopřejete v místních lázních – v tom případě se ptejte po mahalle hamami…
> Kultura – s Tureckem je spjat mystický řád Tančících dervišů – kromě Istanbulu je možné spatřit obřad příslušníků řádu jen v anatolském městě Konya. Rituální tanec spočívající v pomalém kroužení navozujícím extázi dnes jako atrakci nabízí kdejaký hotel, zaměstnávající profesionální tanečníky. Pravé derviše je možné v Istanbulu spatřit dvakrát měsíčně v Galata Mevlevihanesi nebo na nádraží Sirkeci.
> Jak ušetřit – za ubytování ušetříte, pokud si objednáte pokoj v některé ze studentských ubytoven, což lze učinit i přes internet. Za bydlení přímo v centru vydáte od 10 do 15 eur za noc. 20% slevu na veškeré jízdné po Istanbulu (a veřejná doprava je vzhledem k chronickým zácpám v istanbulských ulicích nejschůdnůjším řešením) získáte, použijete-li elektronickou peněženku – tzv. Akbil. Základní vklad složíte u kiosku „Akbil Satiš Noktasi“, po nástupu do dopravního prostředku pouze mačkáte tlačítko, které vám jízdné odečte.
> Jak nebýt zklamaný – pokud jedete na prodloužený víkend, vyberte si termín od čtvrtka do neděle, v pondělí a v úterý mají na řadě památek zavírací den.
Autor: Petr Znachor – časopis Cestopisy.
