Kraj s českou minulostí a částečně i přítomností se nachází přímo na dohled České republiky – a to Kladsku v jihozápadním Polsku. Třebaže české osídlení Kladska je na počátku 21. století již prakticky uzavřenou historickou kapitolou, Český koutek stále přitahuje pozornost mnohých českých cestovatelů, historiků a folkloristů.
Čeština, polština i němčina
Kladsko bylo součástí českého státu od konce 10. století až do roku 1742, kdy po vojenské porážce Marie Terezie bylo anektováno – jako téměř celé Slezsko – vítězným Pruskem. Součástí pruského, od roku 1871 pak sjednoceného německého státu zůstalo Kladsko do konce druhé světové války, kdy po kapitulaci nacistické Třetí říše bylo připojeno k Polsku. Od zahájení německé kolonizace ve 13. století se postupně měnil původně český charakter Kladska ve prospěch německého etnika. Po roce 1871 můžeme hovořit přímo o germanizaci kraje, neboť čeština byla vytlačena z místních kostelů a všechny zdejší české školy byly uzavřeny. Jako prostředek každodenní komunikace se však český jazyk v Kladsku překvapivě udržel v nevelké oblasti tzv. Českého koutku po celé dvacáté století.
Geograficky vymezil Český koutek jako osobitou českou oblast na jihozápadě Kladska roku 1902 spisovatel a folklorista Josef Štefan Kubín, který do tohoto regionu zahrnul celkem deset obcí a osad s českým osídlením. Přirozeným centrem Českého koutku bylo lázeňské městečko Chudoba (něm. Bad Kudowa, polsky Kudowa- Zdroj), které však v době Kubínových výzkumů bylo již z větší části poněmčeno.
V roce 1910 žilo v Kladsku ještě asi 10 000 osob českého původu, v roce 1945 již o polovinu méně. Po roce 1945 pod nevybíravým nátlakem přicházejících polských osídlenců, kteří příliš nerozlišovali mezi kladskými Němci a kladskými Čechy, většina místních Čechů opustila své domovy v Českém koutku a odešla do Československa, především na Náchodsko a Broumovsko, kde žijí jejich potomci dodnes. Koncem padesátých let byl počet zbylých kladských Čechů odhadován na několik set, o čtvrt století později již pouze na několik desítek. V roce 2004 žily v Českém koutku poslední čtyři kladské Češky.
České stopy ve Slaném
Jako výchozí bod pro zahájení našeho putování Českým koutkem jsme zvolili východočeský Náchod, neboť z tohoto města existuje pravidelné autobusové spojení s polskou Kudowou. Během naší odpolední cesty jsme však přímo do Kudowy ještě nedorazili, neboť jsme vystoupili již na hraničním přechodu v Bělovsi u Náchodu a pěšky došli do obce Slaný (pol. Slone), která byla naším prvním cílem. V této vesnici před druhou světovou válkou žilo asi 900 obyvatel převážně českého původu. Někdejší české osídlení dnes ale většinou připomínají pouze náhrobky s českými jmény na místním hřbitově u kostela sv. Kateřiny – Jan Máslo 1862–1931, Břetislav Homoláč 1885–1962, Anna Sadlo 1910–1971, Maria Kopáčková 1889–1977…
Přes veškerou snahu jsme se zde s žádnou kladskou Češkou bohužel nesetkali, třebaže právě ve Slaném – podle hodnověrných informací – by měly některé ze zbývajících Češek dosud žít. Zjistili jsme však, že celá řada zdejších polských občanů česky poměrně dobře hovoří, neboť dojížděli či stále dojíždějí za prací do České republiky.
Slaný tvoří jakési předměstí Kudowy, kde ale české stopy lze najít již pouze obtížně. Toto polské lázeňské město, ve kterém nyní žije deset tisíc obyvatel, se dnes hlásí spíše k německým kořenům a tradicím, česká minulost zde příliš připomínána není. V poválečné Kudowě byla roku 1947 otevřena jediná česká škola v Kladsku, zanikla ale již po sedmi letech pro malý počet žáků. V posledních letech do Kudowy směřují, zvláště v předvánočním čase, autobusy s koupěchtivými turisty z Čech, takže alespoň na místním tržišti čeština opět ožívá.
Nejstarší kladská Češka
Po přenocování v chatce místního autokempu jsme časně zrána vyrazili z Kudowy na celodenní pěší putování Českým koutkem. Zhruba po hodinové cestě jsme dorazili do Jakubovic, kde měla stát – podle zprávy z roku 1984 – na místní návsi boží muka s českým nápisem. Tato boží muka jsme na jakubovické návsi bez problémů nalezli, ale naše zklamání bylo veliké, když jsme zjistili, že prošla v minulých letech necitlivými stavebními úpravami a původní český nápis byl odstraněn a nahrazen textem polsko-německým. Neradostně na nás působily rovněž opuštěné a zchátralé „chalpy“, jež kdysi patřily českým rodinám.
Z Jakubovic jsme stoupajícím terénem došli za dvě hodiny do zajímavého a turisty hojně navštěvovaného skalního města Bílé skály (Bledne skaly). Odtud to byly již pouze dva kilometry do další obce Českého koutku Strážné (Pstrazna). V této polské vesnici s českou minulostí jsme potkali osmasedmdesátiletou paní Houškovou, pravděpodobně nejstarší kladskou Češku, hovořící archaickým kladským dialektem. Toto nečekané setkání jsme jednoznačně považovali za vrchol naší badatelsko-etnografické výpravy. Ve Stroužném je možné také navštívit skanzen českého kovářského rodu Jansů s česky hovořícími průvodci a spatřit pamětní desku odhalenou roku 2004, která v jazyce polském a českém připomíná pobyt profesora T. G. Masaryka mezi zdejšími evangelíky v letech 1901 a 1903.
Pořád je co objevovat…
Poměrně prudce klesající silnice nás po třech kilometrech dovedla ze Stroužného do Čremné u Kudowy (Czremna). V této dříve české obci byl roku 1999 jako jeden z aktů historického usmiřování mezi Poláky, Čechy a Němci odhalen Památník tří kultur, připomínající podíl jednotlivých národů na budování a rozvoji Čremné od roku 1354. Na zdejším hřbitově u kostela sv. Bartoloměje se nacházejí četné hroby s českými či poněmčenými českými jmény – Bartonitschek, Lelek, Paulitschek, Rokitensky, Tschap. Na náhrobku Anny Máslové z roku 1914 jsme objevili dokonce souvislý delší český text. Většina zdejších náhrobků z doby před rokem 1945 je však německých, z doby poválečné pak polských. Místní kostel sv. Bartoloměje je významným poutním místem, které v roce 1955 navštívil i Karol Wojtyla, budoucí papež Jan Pavel II.
Naše dvoudenní putování Českým koutkem skončilo opět ve městě Kudowa-Zdroj, odkud jsme dojeli autobusem zpět do Náchodu. V některých kladských vesnicích, které jsme navštívili, se česká minulost projevuje stále velmi zřetelně (Slaný, Stroužné, Čremná), v jiných místech, například v Kudowě či v Jakubovicích, již nikoliv. Další vesnice v Českém koutku nebyly po válce dosídleny a zanikly (Blažejov, Nouzín), jiné čekají na své „objevení“ dalšími cestovateli – Bukovina, Ostrá Hora, Žakš…
Než vyjedete…
> Před cestou do českého koutku a západního Kladska je dobré v náchodských knihkupectvích zakoupit podrobnou polskou mapu Gory Stolowé.
> Frekvence autobusového spojení Náchod – Kudowa- Zdroj je velmi četná, českými korunami je možno platit v autobuse i při zpáteční cestě z Polska.
> Vstupné do turistické oblasti Bílých skal činilo v roce 2006 5 zlotých, nocleh v kempu v Kudowě stál 25 zlotých.
> V Polsku, a tedy i v Kladsku, není vhodné na veřejnosti konzumovat alkoholické nápoje, a tedy ani pivo, jež je ostatně v polských restauracích poměrně drahé. Vzhledem k tomu, že český koutek je ale na dohled českých hranic a pěších hraničních přechodě je poměrně mnoho, je proto výhodné navštívit hostince v blízkých českých obcích (Uhelné Doly, Machov) a po nezbytném občerstvení se vrátit zpět do Kladska a pokračovat v další cestě.
Autor: Zdeněk Víšek – časopis Cestopisy.
