Muráňská planina, v roce 1997 vyhlášená za národní park, se nachází v západní části Slovenského rudohoří. Oproti jiným národním parkům na Slovensku je dost málo navštěvovaná – o to větší zážitek pro každého, kdo se sem vypraví.
Muráňské koně z velké louky
Chceme se na vlastní oči přesvědčit, co na Muráň přitahuje stále více návštěvníků. Jsou to koně – a ne koně ledajaké, protože zvláštností Muránské planiny je chov polodivokých koní pro potřeby lesního hospodářství. Scházíme na Velkou louku, která za Slovenského národního povstání sloužila jako polní letiště, a v dáli již vidíme hřebčín, který je také jediným trvale obydleným lidským obydlím na planině. Bohužel však na koně máme, zdá se, smůlu – nikde žádný v dohledu.
Znepokojujeme se však zbytečně, za chvíli se kolem nás přežene celé stádo bravurně dirigované jedním mladým mužem na koni, jako vystřiženém z Divokého západu. Je jedním z osmi lidí, kteří se zde o koně starají, a v pracovní smlouvě nemá napsáno kovboj, ale pastýř koní.
Nové plemeno
Jak nám později potvrdil ředitel Lesního závodu v Revúci ing. Igor Viszlai, koně a Muránská planina skutečně patří dohromady, i když jejich chov v hřebčíně na Velké louce se začal až v roce 1950. Tehdy byl motivovaný potřebou chovat koně na stahování a odvoz dřeva a krátký čas i podporovaný československou generalitou, která pod dojmem užitečnosti těchto koní při Karpatsko-dukelské operaci požadovala dodávku koní pro vojenské účely. Prvních deset let se specializoval výlučně na čistokrevný chov huculského plemene, které sem bylo dovezeno z vojenského hřebčína v Prešově, v následujících dvaceti letech se přistoupilo ke šlechtění mohutnějšího koně na bázi huculské krve, jehož výsledkem bylo samostatné plemeno slovenský horský kůň. Od roku 1981 se chovají norikové tzv. muránského typu, jež byly v roce 1995 uznány jako nové plemeno a o dva roky později byl tento chov prohlášen za genovou rezervu norika muránského typu a chráněného chovu.
Tvrdý koňský život
Nejzákladnější charakteristikou a specifikou existence koní na Muránské planině však vždy byl a zůstává ojedinělý polodivoký způsob chovu. Koně se na Muránské planině nejen chovají, ale zároveň i cvičí pro tvrdou práci v lese v místech, kde není rentabilní nebo vůbec možné použít těžkou mechanizaci. Koně, ročně je to asi 35 hříbat, přicházejí do hřebčína jako půlroční ze střediska v Dobšiné, kde jsou ustájeni plemenní hřebci a kobyly, ve třech letech jsou vykastrováni a absolvují několikaměsíční výcvik, přičemž na prodej jsou připraveni zhruba ve čtyřech letech. Pobyt na horské pastvině je pro koně na jedné straně velmi zdravý a z mnoha hledisek i přínosný, současně však klade mimořádné nároky na konstituci koní. Obzvláště těžký je pro mladá hříbata, jež jsou nucena absolvovat dlouhé a namáhavé pochody.
Zůstanou koně na Muráni?
Bohužel hrozí, že chov na Muráni v důsledku celkové recese chovu koní a v důsledku ekonomického tlaku na lesnické organizace zanikne. Samotný chov koní je totiž značně ztrátový: náklady na vychování čtyřletého koně činí třiapůlkrát více, než je současná prodejní cena koně z Muránské planiny. Lze jen doufat, že při rozhodování o osudu chovu na Muránské planině zvítězí celospolečenský zájem nad ekonomickou stránkou věci, protože planinu bez koní si nikdo neumí představit.
NP MURÁŇSKÁ PLANINA:
Vlastní území parku má rozlohu 21 931 hektarů a jeho podstatnou část tvoří krasová plošina. Je zde zaevidovaných více než 150 významnějších nepřístupných jeskyní, 15 propastí, přes 50 ponorů a vyvěraček, jakož i množství povrchových krasových jevů. Nejrozsáhlejším jeskynním systémem je 2221 metrů dlouhá jeskyně Bobačka se sifony, podzemními jezírky a krasovou výzdobou. Výškové rozpětí planiny je od 400 metrů nad mořem v údolí Muránky až po 1439 metrů vysokou Fabovu hoľ. Nejvyšším vrcholem celého území společně s ochranným pásmem je 1476 metrů vysoká Stolica. Příroda Muránské planiny je bohatá na vzácné a málo pozměněné společenství rostlin a živočichů s vícerými reliktními a endemickými druhy. Zastoupené jsou xerotermní, horské, alpské i subalpské druhy rostlin – roste zde 97 chráněných druhů, 35 endemitů a subendemitů (nejznámější je paleoendemit lýkovec muráňský). Ze živočichů zde mají domov například medvědi, vlci, rysi, divoká kočka, vydra, orel skalní i křiklavý. V jeskyních žije několik druhů netopýrů.
Muráňské tipy:
> Turistickými východisky a zároveň vstupy do národního parku jsou obce po jeho obvodu – Muráň, Tisovec, Pohronská Polhora-Michalová, Červená Skala a Závadka nad Hronom. Nejvíce využívaná je obec Muráň – nachází se zde informační středisko Národního parku, kde si lze vyzvednout různé informační prospekty.
> Přímo v národním parku se lze ubytovat v chatách patřících Lesům SR, mezi nimiž je i dřevěná lovecká chata postavená pro maršála Hermanna Göringa, který byl vášnivým lovcem a na Muráň často zajížděl. Ubytování je však zapotřebí zajistit dopředu.
> Na území parku jsou dvě naučné stezky: První vede z Veľké lúky na Muránský hrad a na jeho jednotlivých zastávkách je možno najít stručné informace o flóře, fauně, lesnictví, geologii, geomorfologii planiny a seznámit se s historií hradu. Druhý chodník nazvaný Stožky je monotematický a je věnovaný lesu a lesnictví.
> Muránský hrad, poprvé zmiňovan ý ve 13. století, patří mezi nejrozsáhlejší a zároveň nejvýše položené hrady na Slovensku – rozkládá se na ploše tří hektarů ve výšce 938 metrů.
Autor: Bohumil Brejžek – časopis Cestopisy.
