Athény – krátké zastavení v řecké metropoli

2975
Výhled na Athény a Akropoli | kaetana/123RF.com
Výhled na Athény a Akropoli | kaetana/123RF.com

Téměř čtyřmilionová řecká metropole nás vítala krátce po půlnoci množstvím mihotavých světel a příjemně osvěžujícím vlhkým mořským vzduchem. O to větší ale bylo naše překvapení ráno, když jsme zjistili, že tolik opěvované Athény, město Sokratovo, Aischylovo či Platonovo, jsou především beznadějným bludištěm smogem ucpaných ulic. Většinu dní v roce visí nad městem žlutozelený až nahnědlý jedovatý mrak, jemuž Řekové říkají nefos. Dusivý smog neustále dráždící ke kašli, který k současnému obrazu Athén patří bohužel již stejně neodmyslitelně jako Akropolis, Diův chrám, Hadriánův oblouk a jiné proslulé památky.

Z úzkých uliček athénského centra stoupá mrak výfukových plynů vzhůru k Akropoli, považované za evropskou památku číslo jedna. Smíšen s atmosférickou vlhkostí se stává korozivním činidlem, které napadá mramor a mění jej v sádru. A tak se pod zákeřnou ofenzivou motorizace pomalu, ale jistě rozpadají památné stavby Akropole, ztělesnění ideálu svrchované dokonalosti. V pentelském mramoru štítů a sloupů se objevují trhliny a škvíry, eroze a bující pýr trhají kameny. Nepříznivě se projevuje i vliv tří milionů turistů z celého světa, kteří Akropoli každý rok navštíví. Z podnětu řeckých archeologů se nyní procházejí pouze po zpevněných cestách, neboť podpatky a hřebíky v podrážkách neúprosně rozbíjely drahocenný kámen. Akropoli však  neohrožují jenom turisté, ale též státní návštěvy, kdy z protějšího o sto metrů vyššího vrcholku Lykabettosu pálí dělostřelecká baterie pozdravnou salvu, při níž se zdi chrámů otřásají. Podobná situace je i při přeletech letadel.
Přestože řecká vláda učinila některé kroky k ozdravění ovzduší v hlavním městě a zlepšení životního prostředí, situace se zatím příliš nezlepšila. Mezi ty nejnovější patří například rozhodnutí, že po dobu letošní turistické sezony bude uzavřeno centrum Athén pro terénní vozidla, jichž je ve městě na 40 000 a které denně způsobují 11 procent všech zácp a na parkování potřebují o čtvrtinu více volného místa.
Ale vraťme se zpátky k athénským památkám, za nimiž jsme do řeckého hlavního města přijeli především. Stojíme na Akropoli, dominantou a symbolem Athén, která se tyčí nad městem na tři sta metrů vysokém kopci, jehož strmé svahy poskytovaly výborné obranné vlastnosti. Akropole totiž byla jak ve starověku, tak i ve středověku zásluhou své polohy pevností a současně náboženským centrem. Svého největšího rozmachu, zejména pokud se týká stavební činnosti, se dočkala za dob Periklových, kdy byly postaveny stavby, z nichž mnohé již leží v rozvalinách, a my přesto před nimi stojíme v němém úžasu.

Nejznámější stavbou Akropole je Parthenon, jehož ústředním bodem byla obří socha bohyně Pallas Athény, bohyně moudrosti a ochránkyně města.

Chrám Parthenón v Athénách | kaetana/123RF.com
Chrám Parthenón v Athénách | kaetana/123RF.com

Při obléhání Parthenonu Benátčany došlo k jeho zasažení dělovou koulí a následnému výbuchu prachárny, který stavbu značně poničil. Na Akropoli se dnes nachází i archeologické muzeum, které patří mezi nejkrásnější a co do sbírek nejbohatší světová muzea obsahující antické památky. Můžeme zde kromě mnoha jiných nálezů obdivovat skutečný skvost antiky – sochu Moschoforose z roku 570 před Kristem znázorňující vousatého mladého muže nesoucího na zádech tele jako oběť bohyni Athéně.

Sestupujeme pomalu dolů kolem slavného Dionýsova divadla, které pojalo až 17 000 diváků, nejstaršího známého divadla na světě, v němž se hrály již hry Aischyla, Aristofana, Euripida či Sofokla, abychom se vydali do křivolakých uliček vyhlášené čtvrti Plaka s jejími tavernami, obchůdky, byzantskými kostely a starodávnými ruinami.

Dionýsovo divadlo v Athénách | santirf/123RF.com
Dionýsovo divadlo v Athénách | santirf/123RF.com

Ostatně na pozůstatky a památky z dob dávno minulých narážíme v Athénách prakticky na každém kroku, i na hlavním athénském náměstí, na Syntagmě, můžeme vidět za sklem archeologické nálezy objevené zde při stavbě metra. Nedaleko je i slavný Diův chrám, největší chrám, jaký kdy byl v Řecku postaven, devadesát šest metrů dlouhý a čtyřicet metrů široký, se sedmnáct metrů vysokými korintskými sloupy. Těch se však do dnešních dnů zachovalo z původních sto čtyř jen patnáct.
Athény byly sice osídleny již před sedmi tisíci let, v žádném jiném městě na světě však snad není propast mezi minulostí a současností tak hluboká, jako je tomu v jejich případě. Po období závratné slávy se dostavil pád, který způsobil, že po vzniku novodobého řeckého státu v roce 1829 byly pouhým provinčním městem se zašlou slávou, památkami v rozvalinách a sedmi tisíci obyvatel. Hlavním městem se staly teprve v roce 1834, kdy vystřídaly dosavadní hlavní město Nauplio, jež je dnes velmi příjemným přímořským letoviskem. Ale ani poté nenastal rozmach Athén okamžitě – ještě v roce 1851 měly jen 31 000 obyvatel a na své skutečné  znovuzrození musely čekat až na přelom devatenáctého a dvacátého století. Dnes jsou však kosmopolitním městem, v němž se snoubí tradiční Řecko se svými trhy a tavernami s moderním životem.
Centrem antických i dnešních Athén je starověká Agora, obchodní a politické centrum, kde se sice nakupovalo a nakupuje (agora znamená řecky tržiště), ale zároveň dělala a dělá politika, neboť zde stály a znovu stojí chrámy i soudy a administrativní  budovy. Ty nové se prostě snoubí s četnými ruinami řeckých a římských staveb a Agora prostě stále zůstává pulzujícím athénským srdcem.

Starověká Agora v Athénách | borisb17/123RF.com
Starověká Agora v Athénách | borisb17/123RF.com

Je to sice zarážející, ale Athény patří mezi města s nejnižším poměrem zelených ploch na osobu v Evropě – oficiálně mají jen dva čtvereční metry zeleně na obyvatele. Podle údajů Světové zdravotnické organizace jsou zároveň nejhlučnějším městem na světě a je zde i velmi vysoká hustota zabydlení – čtvrť Kipseli na severu Athén je dokonce po Hongkongu nejhustěji osídlené území na světě.
Ale už dosti města, je vedro, které přímo volá po cestě k moři, kam to z centra Athén není daleko. Za dvacet minut jsme v Pireu, starověkém přístavu, z něhož vyjíždějí námořní lodě na svoji dalekou cestu i nespočet lodí výletních na bližší i vzdálenější ostrovy. Kupujeme si lístek na blízkou Eginu a za chvíli vyplouváme. To by bylo ale na další vyprávění.

Autor: Bohumil Brejžek- časopis Cestopisy.

Předchozí článekNa cestě po Madagaskaru
Další článekDámská jízda Polskem na Kap Arkona