Zajímavosti v Maroku – památky a zajímavá místa k navštívení

0
5589

Maroko je zemí mnoha pestrých barev, neobvyklých chutí a opojných vůní. Tato severoafrická země je ideální destinací pro cestovatele, kteří vyhledávají exotické zážitky, ale současně vyžadují veškerý turistický komfort. Maroko je relativně levné a také bezpečné, je jednou z dlouhodobě politicky nejstabilnějších zemí v oblasti.

Na své si zde přijdou milovníci architektonických skvostů i milovníci divoké přírody. Maroko nabízí hornaté vnitrozemí, rozlehlé pouště a pobřeží lemované písčitými plážemi. Můžete se tu procházet křivolakými uličkami starobylých měst, obdivovat honosné mešity, vydat se na výlet do pouště na hřbetě velblouda, vyrazit na vysokohorskou túru do pohoří Atlasu či odpočinout si na pláži.

Zajímavosti o Maroku

  • Národním zvířetem Maroka je lev berberský, který se v zemi původně vyskytoval ve volné přírodě, ovšem kvůli aktivitám lovců a pytláků dnes tento druh přežívá už jen v zajetí.
  • Nejoblíbenějším nápojem Maročanů je zelený čaj ochucený lístky máty či dalšími přísadami. Pití čaje se zde považuje za významný rituál. Čaj se tradičně nabízí hostům a je nezdvořilé jej odmítnout.
  • Konzumace alkoholu a vepřového masa je v Maroku zakázaná, protože odporuje zásadám islámu. Mnoho hotelů ve velkých městech se ovšem přizpůsobuje přáním turistů a alkohol nabízí.

Zajímavá místa a památky v Maroku

Rabat

Přímořský Rabat je hlavním městem země a jedním ze čtyř královských měst, společně s městy Fáz, Marrákéš a Meknes. Rabat byl ve své době baštou berberských pirátů, kteří odsud vyráželi drancovat do Středozemního moře. Opevněné historické jádro města, v arabštině zvané medina, je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Hradby mediny, kterým se říká kasby, pocházejí z dvanáctého století z doby vlády dynastie Almohadů.

Rabat je také centrum vzdělanosti – nachází se zde Univerzita Mohameda V. Právě Mausoleum Mohameda V. se považuje za skvost moderní architektury vládnoucího rodu Alaouitů. Bílá stavba je pokrytá typickou zelenou střechou – zelená barva se spojuje s islámem. Hrobka střeží pozůstatky marockého krále Mohameda V. a jeho dvou synů. Naproti hrobky stojí Hassanova věž (Hassan Tower), což je minaret nedokončené mešity. Stavba byla započatá koncem dvanáctého století a plánovaná mešita s minaretem měly být největší na světě. Minaret z červeného pískovce dosáhl 44 metrů, polovinu zamýšlené výšky.

Fés

Druhé největší město Maroka, Fés, se pyšní dvěma medinami. Jedna z nich, Fes el Bali, je zahrnutá na seznamu UNESCO a pokládá se za jednu z nejrozsáhlejších pěších zón na světě. Medina Fes el Bali byla založená jako hlavní město dynastie Idrisidů na přelomu osmého a devátého století. Pro vstup do mediny slouží Modrá brána, Bab Boujeloud, vystavěná v maurském stylu z převážně modrých dlaždic.

V medině stojí mimo jiné nejstarší nepřetržitě fungující univerzita světa, Univerzita Al Quaraouiyine, která byla otevřená v roce 859. Nejen díky této univerzitě se Fésu přezdívá „Mekka západu“ či „Africké Athény“. Další pozoruhodností Fésu je Madrasa Bou Inania, vybudovaná ve čtrnáctém století za vlády dynastie Merenidů. Zdejší Madrasa, v arabštině vzdělávací instituce, je výjimečná tím, že sloužila nejen studentům jako škola, ale současně široké veřejnosti jako mešita.

Marrákeš

Marrákeš je vnitrozemní město datující se do jedenáctého století. Přezdívá se mu „červené město“, protože jeho hradby jsou vybudované ze zářivě červené hlíny a křídy. Opevnění města je dlouhé devatenáct kilometrů a je v něm zasazeno dvacet bran a dvě stě věží. V srdci mediny Marrákeše se nachází náměstí Jemaa el-Fnaa, kde se scházejí prodejci, kouzelníci a vypravěči příběhů. Na náměstí navazuje tradiční trh, známý v arabském světě jako souk.

Dominantou města je 77 metrů vysoký minaret mešity Kutubíja (Koutoubia Mosque), jehož špička je zdobená měděnými koulemi, což je architektonický prvek používaný výhradně v Maroku.

V Marrákeši najdete řadu paláců, například Královský palác (Royal Palace of Marrakech) či palác Bahia (Bahia Palace). Památný je i Palác El Badi (El Badi Palace), v překladu „Neporovnatelný palác“, byl postavený z nejdražších dostupných materiálů, včetně zlata, onyxe a mramoru. Z paláce dnes však zůstávají jen trosky.

Další zajímavostí k prozkoumání jsou Saadské hrobky (Saadian Tombs) z šestnáctého století, jež jsou místem posledního odpočinku šedesáti členů Saadské dynastie. Islámská architektura tohoto mauzolea okouzlí návštěvníky květinovými motivy a kaligrafickými dekoracemi.

Meknes

Někdejší hlavní město dynastie Alaouitů bylo založené v jedenáctém století a později za vlády Almoravidů prošlo přestavbou ve španělském a maurském stylu. Současný Meknes harmonicky mísí vlivy islámské a evropské architektury. Palác Dar el Makhzen byl oficiální rezidencí sultána Moulaye Ismaila. Tomu patřil rovněž dříve reprezentativní palácový komplex Dar el Kebira, který je dnes v troskách. Mauzoleum Moulaye Ismaila je jediným muslimským svatostánkem v Maroku, do kterého může vstoupit i nevěřící.

Ve středu staré mediny města se nalézá Velká mešita (Grand Mosque of Meknes) z dvanáctého století, která pokrývá plochu více než 2.700 metrů čtverečních. Hlavním vstupem do mediny je architektonicky cenná brána Bab Mansour, na jejíž stavbu byl použitý materiál z nedalekých římských trosek osady Volubilis. Pozůstatky Volubilis jsou částečně odkryté a k vidění je zde dochovaná bazilika, chrám a vítězný oblouk. Osada ležící v úrodné zemědělské krajině vznikla jako fénické osídlení tři sta let před naším letopočtem a následně dosáhla značné prosperity pod vládou Římanů. Římané však kontrolu nad městem ztratili, sídla se zmocnily místní kmeny a jeho rozvoj postupně upadal, až město nakonec zaniklo.

Casablanca

Nejlidnatější marocké město, Casablanca, se nachází na pobřeží Atlantského oceánu a slouží jako ekonomické a obchodní centrum země. Rušný přístav Casablanky (Port of Casablanca) je jedním z největších uměle vybudovaných přístavů na světě. Nedaleko přístavu se tyčí impozantní mešita Hassana II. (Hassan II Mosque), která se může pochlubit nejvyšším minaretem světa, dosahujícím výšky 210 metrů. Špice minaretu je osazená laserovým světlem namířeným ve směru Mekky. Obrovská mešita pojme až 105.000 věřících současně, a je třetí největší muslimskou svatyní na světě. Zdi mešity byly vztyčeny z ručně opracovaného mramoru a střecha budovy je zasouvací.

Na okraji hlavního městského parku Parc de la Ligue Arabe stojí římskokatolická katedrála Sacré Coeur (Casablanca Cathedral), kterou navrhl francouzský architekt v neogotickém stylu. Katedrála se už nepoužívá, ale je otevřená návštěvníkům jako vynikající ukázka maurské architektury ovlivněné evropskými prvky.

Oblíbenou lokalitou v Casablance je ostrůvek Marabout de Sidi Abderrahmane, kam se dá za odlivu dojít po souši. Ostrov je místem posledního odpočinku marockého světce Sidi Abderrhamane Thaalibiho, proto jej řada Maročanů považuje za poutní místo.

Tanger

Město Tanger je situováno na západním konci Gibraltarského průlivu, kde se Středozemní moře střetává s Atlantikem. V Tangeru si můžete prohlédnout sultánův palác Dar-el-Makhzen, postavený v sedmnáctém století jako obydlí vládců při jejich pobytu ve městě. Palác je strategicky umístěný v nejvyšším bodě města a je z něj úchvatný výhled na historickou medinu a Gibraltarský průliv. V současnosti palác slouží jako sídlo Muzea marockého umění a Muzea archeologických památek. Muzeum marockého umění (Museum of Moroccan Arts) nabízí ke zhlédnutí historické zbraně, tradiční koberce, hedvábí z Fésu či rozsáhlou sbírku knih. Muzeum archeologických památek (Museum of Antiquities) zaujme návštěvníky kartágskou hrobkou v životní velikosti či římskou mozaikou „Pouť Venuše“ zachráněnou z trosek Volubilis.

Centrem tangerské mediny je náměstí Grand Socco, kde se nachází Velká mešita (Grand Mosque of Tangier) z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století stojící na místě původní portugalské katedrály. Zajímavostí Tangeru je Plaza de Toros, aréna určená pro býčí zápasy, kterou zde postavili Španělé v polovině dvacátého století.

Warzazát

Městu Warzazát, vybudovanému na náhorní plošině jižně od pohoří Vysoký Atlas, se přezdívá „Brána do pouště“. Město je z jižní strany ohraničené Saharou, proto často slouží jako výchozí bod pro výlety do pouště. Většina obyvatelstva je berberského původu; Berberové zde vystavěli pevné ochranné zdi, kasby, obklopující historickou medinu. Jedinečný pohled na tradiční život Berberů umožňuje osada Ait-Ben-Haddou skrytá za vysokými hradbami osázeným obrannými věžemi. Mohutně opevněná osada leží na dřívější trase karavan. Nyní se její návštěvníci mohou projít úzkými spletitými uličkami mezi domky z nepálené hlíny. Uvnitř osady dnes žije několik rodin, které se věnují turistickému ruchu. Warzazát proslavil také filmový průmysl. Poblíž města se nacházejí filmová studia Atlas, a v této neopakovatelné lokalitě se natáčela řada filmů a seriálů, včetně Gladiátora či Hry o trůny. V oblasti také stojí největší solární elektrárna světa.

Al Džadída

Přístavní město Al Džadída bylo silně ovlivněné působením Portugalců, kteří toto sídlo v minulosti ovládali. Portugalské historické jádro Al Džadídy se nazývá Mazagan a je zahrnuté na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Opevnění Mazaganu je vybudované z hrubě opracovaných kamenů, které propůjčují městu jeho výrazně evropský vzhled. Z doby portugalské nadvlády se zachovala cisterna postavená počátkem šestnáctého století. Tato portugalská cisterna zapuštěná v terénu původně sloužila jako sýpka nebo sklad zbraní. Její podlaha je neustále pokrytá tenkou vrstvou vody, od které se odráží sporé světlo dopadající dovnitř a vytváří půvabné odrazy. Rovněž z portugalského období pochází kostel Nanebevzetí panny Marie (Church of the Assumption) postavený v manuelském stylu, který spojuje maurské a evropské prvky.

Národní park Khenifiss

Národní park Khenifiss (Khenifiss National Park), rozkládající se v jihozápadní části země, byl zřízený za účelem ochrany pouště, mokřin a pobřežních dun. Park se sestává z několika typů krajin různého rázu. Pobřežní oblast parku omývá Atlantik a nalézá se zde laguna Khenifiss, která je největší marockou lagunou. Laguna slouží jako hnízdiště mnoha druhům ptactva. Vnitrozemská část parku se skládá z pouštních plošin, na kterých najdeme takzvané sabkhy, solné pláně tvořící se ve vysušených oblastech.

Pohoří Atlas a hora Džabal Tubkal

Pohoří Atlas (Atlas Mountains) se vine v délce 2.500 kilometrů napříč Alžírem, Marokem a Tunisem. Marocká část pohoří je domovem berberského obyvatelstva žijícího v malých vesničkách a věnujícího se zemědělství. Atlas je také útočištěm mnoha rostlinných a živočišných druhů specifických pro tento region, včetně makaka berberského či levharta berberského. Nejvyšší horou Atlasu je Džabal Tubkal (Jebel Toubkal), sahající do výšky 4.167 metrů a nacházející se na území Národního parku Tubkal (Toubkal National Park). Na vrcholu hory, oblíbené mezi horolezci i lyžaři, se nalézá pozoruhodná kovová pyramida a naskýtá se zde panoramatický pohled na velkou část Atlasu.

Pohoří Ríf

Pohoří Ríf (Riff) leží v nejsevernější části Maroka. Oblast je vyhledávaná aktivními cestovateli, kteří vyrážejí na horské túry z města Chefchaouen, případně z Tetouanu. Bezprostředně za hranicemi Chefchaouenu začíná Národní park Talassemtane (Talassemtane National Park). Park nabízí řadu příležitostí pro trekking a mnoho přírodních zajímavostí, například přirozeně vzniklý kamenný oblouk zvaný Boží most (God’s Bridge).

Údolí řeky Dadès

Dravá řeka Dadès pramenící ve Vysokém Atlasu zapříčinila erozi okolních pískovcových a vápencových hornin a vytvořila údolí obklopené rozeklanými útesy sahajícími do výšky až 500 metrů. Údolí řeky Dadès (Dadès Gorges) hraje všemi barvami, od červené až po fialovou, jak jsou jednotlivé vrstvy hornin obnažené do různých hloubek na různých místech. V údolí najdeme nomádské brody, oázy se sady fíkovníků, mandlovníků a olivovníků, ale také několik polorozpadlých opevněných berberských osad.

Vodopády Uzúd

Vodopády Uzúd (Ouzoud Waterfalls) nalezneme ve Vysokém Atlasu v provincii Azilal. Třístupňové vodopády přepadávají z celkové výšky 110 metrů. Berberský název vodopádů znamená „mletí zrna“ a odkazuje na více než desítku dodnes užívaných malých mlýnů stojících na vrcholu vodopádů. Do této malebné oblasti přitahuje návštěvníky přírodní bohatství zelených údolí, kvetoucích sadů a hlubokých kaňonů.

Soutěska Todra

Soutěsku Todra (Todgha Gorge) vyřezala ve východní části Vysokého Atlasu řeka Todra, která dnes už po většinu roku není širší než potůček. Závěrečnými a nejpůsobivějšími 40 kilometry soutěsky se dá pohodlně projít a obdivovat strmé skalnaté útesy sahající do výšky až 160 metrů. Na cestě můžete potkat místní obyvatele vedoucí svá stádečka velbloudů či koz. Soutěska skýtá také ideální podmínky pro lezení po skalách.

Maroko je synonymem pro dostupnou, a navíc bezpečnou exotiku. Tato půvabná země uspokojí dobrodruhy, kteří se chtějí vydat do vyprahlé pouště či věnovat se adrenalinové horské turistice, ale i cestovatele, kteří raději stráví dovolenou relaxací na písečné pláži a výlety za architektonickými poklady marockých měst. V Maroku se historicky střetávaly vlivy mnoha různých kultur, takže tato země stojící na rozhraní mezi Afrikou a Evropou se vám bude zdát současně exotická a důvěrně známá.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here