Nad frýdlantským zámkem tmavne obloha a lidé netrpělivě přešlapují. Konečně se otevře brána a Albrecht z Valdštejna se svou družinou vyjíždí. Neposlušní psíci uhýbají před kopyty koní, rozdováděné děti poskakují za jejich mohutnými zadky. Průvod projde zámeckým parkem a vnoří se do úzkých uliček podhradí – města Frýdlantu v Čechách.
I tak by se daly nazvat Valdštejnské slavnosti, které se letos budou ve Frýdlantě konat (18.–20. května) již poosmé. Jejich ústřední postavou je totiž šlechtic, na jehož činy nahlíží historie poněkud rozpačitě. Na jedné straně úžasný vojevůdce, nepřemožitelný stratég a schopný obchodník, na straně druhé zrádce, jehož závratná kariéra nakonec skončila neslavně – totiž slavnou vraždou v Chebu. Albrecht z Valdštejna se po českém stavovském povstání (1621) dal do služeb habsburského císaře Ferdinanda I. Ač sám vychován v bratrských školách, přestoupil na katolickou víru a v jejím jménu získal nejedno vojenské vítězství, ale také množství statků a panství. Když pak začal za zády svého císaře vyjednávat se Švédy, císař se ho roku 1634 zbavil.
Frýdlant v Čechách však na „svého“ Albrechta vzpomíná s úctou. Tento český šlechtic v roce 1624 vlastnil již 64 panství (včetně Frýdlantu) a tato panství císař povýšil na Frýdlantské knížectví, později dokonce na vévodství. Podle některých historiků šlo dokonce o jakýsi stát ve státě, a tak není divu, že si dnešní obyvatelé severočeského městečka rádi připomínají patrně nejslavnější období dějin města.
A připomínají si jej způsobem nadmíru přitažlivým. Valdštejnské slavnosti, to je víkend, kdy ožívá historie. Z náměstí se stane středověký trh, jehož kulisy tvoří zachovalé měšťanské domy. Umělečtí kováři kovově zvoní, medovina voní, pivo teče proudem a hrnčířky jako kvočny obíhají kolem svého křehkého zboží. Zvuk trumpety uvede šermířské vystoupení, o chvíli později zaznějí loutny a tanečnice předvedou, jak se kdysi panstvo bavilo… A kašpárek volá na děti, že pohádka právě začíná.Na náměstí je povedený mumraj – kromě turistů se tu motají také zbrojnoši, sem tam nějaký ten kůň či fešná markytánka. Zatoulali se sem z nábřeží říčky Smědé, kde mají tito středověcí bojovníci základnu. V několika stanech, z nichž se line vůně ohně, čekají na svá vystoupení. Pravidelnou součástí Valdštejnských slavností jsou totiž rekonstrukce velkolepých bitev z období 30leté války.
Vrcholem je vždy sobotní večer. Po představení na frýdlantském zámku, který ostatně sám o sobě stojí za vidění, se Albrecht z Valdštejna s doprovodem, následovaný všemi účinkujícími, vydá do města. Není těžké na chvíli zapomenout, že už jsme v 21. století – houstnoucí tmu prosvětlují jenom pochodně a jejich mihotavé světlo dopadá na tváře okouzlených dětí i dospělých, odráží se od lesklé zbroje a klouže po fasádách frýdlantských domů. Průvod končí na náměstí, kde hra se světlem pokračuje. Nejprve ohnivou show a potom tradičním ohňostrojem, v jehož závěru novorenesanční radnice jakoby vzplane. Kloužou po ní jazyky bengálského ohně a bengál na náměstí je přitom také docela značný…
Nedělní bitva pak vrcholí exekucí na náměstí a slavnostním odjezdem Valdštejna z města. Na rozdíl od toho skutečného, tento se zase za dva roky určitě vrátí…
FRÝDLANTSKÉ TIPY:
- Hrad a zámek Frýdlant – mohutný, původně gotický hrad, upravený a rozšířený renesančně. Barokní, klasicistní a romantické úpravy. Kolem zámku je rozlehlý park. Dnes jsou v zámku k vidění sbírky porcelánu a skla, nábytku a zámeckého zařízení. Bohatá sbírka zbraní od dob husitských válek až po 19. století je stejně zajímavá jako zámecká obrazárna s díly barokních mistrů nebo ojedinělý soubor dýmek.
- Městské muzeum – ve druhém patře novorenesanční radnice, na náměstí T. G. Masaryka ve Frýdlantě
- Pohyblivý betlém
- Frýdlantská rozhledna
- Frýdlant jako východisko pro výlety do Jizerských hor – skalnatý vrch
- Frýdlantské cimbuří s překrásným výhledem až do nedalekého Polska a Německa, nejvyšší hora Jizerských hor Smrk
- Frýdlant vodácký – jarní splouvání řeky Smědé
- Frýdlant cyklistický – cyklotrasa vedoucí z Hejnic do Frýdlantu, Višňové, Andělky (možnost pokračovat do Polska), Hrádku nad Nisou (možnost pokračovat do Německa)
Autor: Jana Patková – časopis Cestopisy.
