Súdán – pestrost a krásy africké země

0
602
Řeka Nil v Súdánu | wollwerth/123RF.com
Řeka Nil v Súdánu | wollwerth/123RF.com

Na naší dlouhé cestě Afrikou protínáme další z mnoha hranic, a sice hranici Etiopie a Súdánu. Vstříc nám vychází muslimové v bílých dželábiích a  slušivých turbanech. Píše se rok 1426.

V kavárně

Po úřadování na hranici jdeme oslavit hladký vstup do země do súdánské kavárny. Jako  milovník kávy si hned všímám, že zde na ni mají zvláštní konvičky, chytající za srdce exotikou pohádek o Aladinovi. Okamžitě vidím, že Džin z lampy je ukryt někde tady. Súdán budeme mít rádi, to vidíme na první pohled.Káva je lahodná a silná. Po dlouhé době kouříme vodní dýmku, která uvolňuje mysl, a hledíme do nedaleké Etiopie obývané zvláštními lidmi, kteří tvrdí, že jejich země nepatří do Afriky a že nejsou černí, nýbrž červení. To je ostatně pravda, jejich barva je mnohem světlejší a tváře zvláštně jiné. Ti praví černoši stojí vlastně právě před námi. Súdánci jsou černí až do modra, mnozí z nich mají právě tady na jihu obličeje zdobené hlubokými zářezy. Ty si vytváří podle příslušnosti ke kmenům. Někteří mají tři hluboké řezy přes celé čelo, jiní mají prořezané tváře. Další mají kolem očí vyřezané zvláštní obrazce. Nejzajímavější se nám zdají řezy zpod očí po tvářích, které mají hlavně ženy. Ty potom totiž vypadají, jako by jim tekly slzy, což působí dosti zajímavě.
Súdánci z jihu nejvíce splňují evropské představy o černoších. Černočerná kůže, předsaditá masivní ústa, velký nos, obrovské, urostlé postavy. To, co tady vidíme, jsou jedny z nejzajímavějších domorodých kmenů, které Arabové oblékli do islámských hábitů.

Nebezpečný jih

Jižní pralesy jsou velice nebezpečné, ale zjišťujeme, že jsou pokladnicí kultur, surového života a divokých lidí. Musíme alespoň nahlédnout. Putujeme tedy na jih, kam až můžeme. Dále na jihu už bychom těžko hledali Súdánce bez tradičních zářezů v obličeji. Přibývá i jizvové tetování a zářezy na jiných částech těla. Procházíme neuvěřitelným množstvím kontrol a vojáci, kteří jsou už tak velice nepříjemní a agresivní, začínají být skutečně nebezpeční. Ani domorodci nás nikde nevítají. Situace houstne tak, že se rozhodujeme pomalu stáčet cestu zpátky na sever, k soutoku Modrého a Bílého Nilu.

Mezi krásnými ženami

Ve střední části této zajímavé země si potom lidé ke svým zářezům v obličejích přidávají krásné, vkusné zdobení barevnou henou. Ženy se krášlí nádhernými barevnými hábity a henu doplňují zlatými náramky. Otevíráme bránu arabského Súdánu a přijíždíme mezi Nubijce.

Odpočinek v Sennaru

Někde ve středním Súdánu, kde se zeleň vytrácí a začíná zvolna přecházet v poušť, se rozprostírá malé městečko Sennar. Jeho pyšní obyvatelé, ortodoxní muslimové čistě odění do bílých hábitů a pracně smotaných turbanů, se netají striktním dodržováním islámu. Ale i pro nás to znamená nosit dlouhé rukávy, nohavice, šátek a plné boty v 45stupňových vedrech.
Dosud jsme se v Africe museli neustále bránit před zloději a vychytralými prodavači a zde očekáváme to samé. Jsme ale velmi příjemně překvapeni. Téměř všichni se nás snaží pohostit, nedaří se nám v čajovně zaplatit nebo odejít bez nějakého příjemného dárku. Většina lidí nám nabízí možnost přespání či odpočinku, kterou vždy rádi přijímáme. Dokonce snad nemáme ani jednou hlad. Je zde plno jídla, všeho dostatek a hojnost, což pro jižní a západní část země neplatí. Na trhu je velký sortiment zboží všeho druhu.

Loučení s nahotou

Ani stopování nefunguje špatně, což jsme vůbec nepředpokládali. Po dlouhém putování černým kontinentem jsme už dost vyčerpaní, a tak jsme si přivezli do země zmítané válkou trochu obav, podaří-li se nám jí projet bez větších problémů.
Snad nejzajímavější podívanou je pro nás bezesporu setkání nahé Afriky s tou striktně věřící, čili islámskou. Na trhu totiž posedávají nahé černošky z domorodých kmenů vzdáleného okolí, které přišly vyměnit nebo prodat své výrobky a plody. Ladné křivky jejich nahých, černých těl, zdobené tmavými pásečky a náramky, ostře kontrastují s bělostnými dželábijemi městských muslimů, jejichž ženy musí být zahalené tak, aby nebylo z jejich těl vidět nic kromě očí. A někdy ani ty ne, to když žena oblékne hábit, který má místo otvoru pro oči pouze mřížkovanou látku.
Právě v těchto místech se loučíme s Afrikou, která je skutečně nahá, přestože se chystáme navštívit ještě mnoho zajímavých kmenů.

Pohoda mezi teroristy

Čím dále na sever, tím vyprahlejší krajina nás obklopuje a vstříc nám vycházejí první zapomenuté památky starověkého Egypta, který zasahoval až do těchto končin Súdánu, tenkrát nazývaného jako Horní Egypt.
Hned nedaleko Chartúmu, hlavního súdánského města, je několik nádherných pyramid z dob faraonů, o kterých jen málokdo ví. Další neskutečné památky zašlých dob se ukrývají v okolní poušti a v pohádkové krajině podél Nilu.
Lidé jsou tu nečekaně dobří, pohostinní a nápomocní.
Máme ale pořád pocit, že jsme někde, kde nejsme vítáni. Země totiž silně sympatizuje s teroristickými organizacemi, jejichž hlavní a nejdůležitější bossové se zde často zdržují. No a my jsme vlastně nechtěnými zástupci těch, na které jsou jejich útoky směřované.
S výjimkou několika situací nám to ale nedává nikdo znát a my tak můžeme plně vychutnávat voňavou příchuť této země. Večer sedáváme na překrásných kobercích ve venkovních kavárnách a vychutnáváme výbornou aromatickou kávu, která je obohacena kořením. Někdy mátou, jindy nejrůznějšími jinými příchutěmi. Dováží se i káva z Jemenu, která má také hodně do sebe.
U kávy nesmí chybět šíša neboli vodní dýmka se silným černým tabákem. Ten potom omamně voní horkým okolím za tichého bublání samotné dýmky. K šíše přikusujeme povětšinou velbloudí maso v housce, ale stále vzpomínáme na etiopskou inžaru.
Všichni kolem nás mají dlouhé hábity a turbany, vousy střižené podle stejného vzoru. Ze všech rohů vyhrává popová arabská hudba.
Súdánská arabština má svá specifika, ale je v podstatě stejná jako třeba v Egyptě nebo Sýrii. Ale od arabštiny například marocké se liší znatelně.
Hodně se zde mluví o politice. Válka na jihu, další válka na západě, nepokoje v hlavním městě a pořád dokola.

Pohádkový Nil

Sever země je již zcela pokrytý saharskou pouští, kterou zdobí starověké památky, o něž zde nikdo nejeví velký zájem. Sochy mocných faraonů omílá větrem hnaný písek, pohřbívající již dávno zašlé časy egyptského bohatství a moci.
Scenerie podél Nilu, kudy postupujeme na sever, je dokonale pohádková.
A také příjemně voní. Zatímco v subsaharské Africe se tradičně kouří marihuana, a to při všech příležitostech, tady si místní zpříjemňují chvíle dobrým hašišem.

Romantická poušť

Konečně přijíždíme do Vádí Halfy. Naše poslední zastávka v Súdánu. Romantická poušť a krásně pohodová nubijská architektura dělají z tohoto místa příjemnou lokalitu k odpočinku naší unavené karavany.

Lodí do Egypta

Opustit Súdán je stejně složité a drahé, jako se do něj dostat, a tak běháme po kancelářích důležitých celníků, vyplňujeme množství formulářů a platíme částky peněz, jen abychom se dostali dál. Poté nasedáme na loď a po Nilu se plavíme do Egypta, který nás vítá výhledem na tajemný Abu Simbel vytesaný do skály před téměř třiatřiceti stoletími za vlády faraona Ramsese II.
Definitivně se tak po dlouhé době loučíme s černou Afrikou a ve vzduchu cítíme nádech civilizace.

Autor: Ondřej Havelka – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here