Oficiálním názvem se Španělsko nazývá Španělské království (Reino de España) a rozkládá se na Pyrenejském poloostrově. Španělsko je členem EU, sousedí s Francií a Portugalskem, Andorrou a malá část území na africkém kontinentě sousedí s Marokem. Z celkových 47 miliónů obyvatel žijí přes 3 milióny v hlavním městě Madridu. Ve Španělsku se platí eurem (EUR).
Španělsko zabírá většinu rozlohy Pyrenejského poloostrova, menší část na západě obsazuje Portugalsko. Rozloha Španělska je přibližně 507 000 km2, průměrné osídlení je 88 obyvatel na 1 km2. K území Španělska patří také Kanárské a Baleárské ostrovy a drobná území v severní Africe. Nejvyšší horou je Pico del Teide na Kanárských ostrovech s výškou 3 718 m n. m. Španělsko má čtyři klimatické oblasti – na pobřeží Středozemního moře převládá teplé přímořské klima, vlhké a studenější klima panuje u břehů Atlantiku. Naopak vnitrozemí a jih jsou sušší a teplejší, Kanárské ostrovy jsou vyloženě subtropické. Teploty v létě dosahují ve všech oblastech až nad 40 oC, v zimě bývá na severu a ve vnitrozemí běžně –10 oC, na jihu a Kanárských ostrovech se i zimní teploty pohybují obvykle nad nulou.
Španělsko je konstituční monarchií, králem je Juan Carlos I. – král není pouze formalitou, svolává i rozpouští parlament a má významné zákonodárné pravomoci. Většinu vlády však fakticky zajišťuje dvoukomorový parlament, složený z Kongresu poslanců a Senátu. Španělsko se aktivně neúčastnilo světových válek, v prvním případě z důvodu vlastní občanské války a v druhém případě již bylo částečně v mezinárodní izolaci a ekonomicky neschopné vůbec válku vést. Teprve po uvolnění Francova režimu v roce 1948 se Španělsko více angažovalo v mezinárodním dění a vstoupilo do OSN. Větší rozmach nastal až s nástupem Juana Carlose na trůn v roce 1975, Španělsko se stalo členem NATO a ES, později samozřejmě i EU.
Španělská ekonomika byla po většinu historie spíše námětem na horor. Neustálé války a povstání zemi soustavně vyčerpávaly. Jediné větší období rozmachu po zisku amerických kolonií se brzy proměnilo v inflační problém a opět následovaly války a revoluce, které přetrvaly až do 20. století. Situaci paradoxně zklidnil nástup Francovy diktatury, která umožnila následný ekonomický i politický rozvoj. Značná část růstu však byla na dluh a v současnosti je Španělsko žhavým adeptem na státní bankrot. Dluhy však dosahují takové výše, že ohrožují celou eurozónu, protože je prakticky není možné splatit. Problém znamená také mizivá investice do výzkumu a vývoje, vysoká nezaměstnanost a obrovská nevyrovnanost mezi regiony. Většinu španělské ekonomiky táhne bohaté a industriální Katalánsko.
Silniční síť je hustá a poměrně kvalitní, hlavní tahy disponují dálnicemi v dobré kvalitě, místy se vybírá mýtné. Železniční síť je kvalitní a velká města spojují rychlostní tratě, dopravu ovládá společnost Renfe. Letecká doprava funguje i vnitrostátně, velká města i ostrovy mají letiště dostupná přímo z ČR. Významná je také námořní doprava, většina španělského exportu i importu putuje po moři.
Španělé tvoří 88 % obyvatel, zbytek tvoří imigranti především z Jižní Ameriky, Afriky a východní Evropy. Nicméně Španělé nejsou národnostně jednotní, Katalánci, Baskové a řada dalších menšin tvoří více než třetinu populace. Velké množství Španělů a jejich potomků žije především v Jižní a Střední Americe, celkový počet emigrantů přesahuje jen v posledních 200 letech 5 miliónů. Oficiálním jazykem je kastilština, uznávány jsou však také katalánština, baskičtina, galicijština a occitánština. Většina mladších Španělů mluví anglicky, často ale s hrozným přízvukem. Ještě nedávno bylo katolické náboženství oficiálním státním náboženstvím, dodnes se k němu hlásí 71 % obyvatel. Jen asi třetina katolíků však chodí skutečně do kostela. Přibližně čtvrtina populace se nehlásí k žádnému náboženství, drobný zbytek tvoří především protestanti, svědkové Jehovovi, mormoni a jen minimální množství vyznává Islám nebo Judaismus.
Španělsko má čtyřstupňové vzdělávání, povinná školní docházka je od 6 do 16 let. Začíná se tradičně předškolní docházkou, následují dva stupně základní školy od 6 do 16 let a potom dva roky již dobrovolné nadstavby bachillerato. Většina škol je státní či má státní podporu, pouze necelých 7 % škol je zcela soukromých. Školní docházka je zdarma, ale studenti si platí všechny školní pomůcky a platí také vstupní testy na lepší školy. Předškolní docházka a univerzitní vzdělání jsou částečně zpoplatněny. Vysokoškolské vzdělávání je klasické třístupňové a používá mezinárodní kreditní systém ECTS.
