Kosti z Kateřinské jeskyně
Šest kilometrů od centra Blanska se na dně hlubokého údolí u říčky Punkvy nachází místo zvané Skalní mlýn. I když původní vodní mlýn dávno neslouží svému účelu a jeho novodobá stylizovaná tvář je už jen turistickou atrakcí, je Skalní mlýn výchozím bodem pro návštěvu Kateřinské i Punkevní jeskyně a propasti Macocha. Odtud už všichni návštěvníci chráněného krasového území musí pokračovat pěšky, na kole nebo turistickým vláčkem.
Jen pět set metrů odtud, na začátku Suchého žlabu, se nachází vstup do Kateřinské jeskyně, jedné z pěti veřejnosti přístupných jeskyní Moravského krasu. Zpřístupněna byla v roce 1910 a v jejích prostorách se nachází největší podzemní dóm v České republice, do nějž mohou nejen speleologové, ale i obyčejní turisté. Výška Hlavního dómu je 20 metrů, jeho délka 97 a šířka 44 metrů. Kateřinská jeskyně je také známá bohatými nálezy kostí zvířat z pleistocénu, hlavně medvědů.
Krátká procházka lesem nás dovede od Kateřinské jeskyně ke vstupu do Punkevní jeskyně, u turistů rozhodně nejoblíbenější. Vchod do jejího podzemí leží ve stěně krasového kaňonu Pustý žleb. Punkevní jeskyně tvoří součást nejdelšího podzemního systému na našem území – více než 35 kilometrů dlouhé Amatérské jeskyně. Procházka bohatě zdobenými síněmi její suché části a nezapomenutelná plavba po hladině podzemní říčky Punkvy představuje kombinaci, jakou je možné nejblíže odtud zažít v jeskyni Domica ve Slovenském krasu.
Krátká cesta lanovkou na místo, odkud je možné pohodlně shlédnout na dno známé propasti Macocha, přináší zase úplně rozdílné pohledy na zdejší přírodu. Je až neuvěřitelné, kolik rozdílných scenérii můžeme pozorovat tak blízko sebe.
Smrt a oslava života v okolí Macochy
Sto třicet osm a půl metru hluboká propast Macocha je bezesporu nejznámějším přírodním výtvorem celého Moravského krasu. Její dno lákalo lidí odpradávna a první písemně doložený úspěšný pokus o sestup na její dno se datuje už do roku 1723. Tehdy se do propasti nechal spustit mnich z minoritského kláštera v Brně, Lazarus Schoper. Od té doby se až do začátku 20. století uskutečnilo dohromady dvanáct zaznamenaných sestupů.
Jméno Macocha dala známé propasti legenda o Martinovi, synkovi sedláka Hálka z nedalekých Vilémovic, a jeho zlé maceše. Ta se chtěla nevlastního dítěte zbavit a při sběru lesních plodů shodila nebohého Martina do propasti. Chlapec se však šťastnou náhodou zachytil ve větvích borovice a obyvatelé Vilémovic zaslechli jeho volání o pomoc. Zachránili ho a do propasti shodili zlou macechu. Podle jiné verze tam žena skočila sama, když si uvědomila, co spáchala.
Ať už je konec legendy jakýkoli, jisté je, že Macocha lákala i láká sebevrahy. Za poslední století v ní dobrovolně skončilo život více než sedmdesát lidí. Počet, který „ospravedlňuje“ i lehce cynické komentáře místních: „Skáčou z horního vyhlídkového můstku. Tělo několik sekund letí, než dopadne na místo s přiléhavým názvem Kámen sebevrahů.“
Pochopit proč je pro většinu z nás těžké. Vždyť příroda, která Macochu obklopuje, přímo nabádá k úplně opačným choutkám: nadýchnout se voňavého vzduchu a v myšlenkách oslavovat život.
Ztracená voda a Sloupsko–Šošůvské jeskyně
Po žluté značce, vedoucí od vyhlídkové terasy Macochy, nebo dnem Suchého žlabu se dostaneme do malebné vesničky Sloup. Na jejím okraji nás přivítá jeden z portálů systému Sloupsko-Šošůvských jeskyní a vápencový masiv Hřebenáček, oblíbený mezi horolezci. Několik desítek metrů od něj je i vstup do zpřístupněných částí jeskyní. Prohlídková trasa vede nejdříve do Nicové jeskyně, jejíž název je odvozen od měkkého nicu – nickamínku na stěnách a stropech, kterému byly v minulosti připisovány magické léčivé účinky. Odtud se pokračuje do Eliščiny jeskyně s bohatou sintrovou, krápníkovou a nickamínkovou výzdobou.
Ve střední části Moravského krasu, nedaleko obce Rudice, se nachází další místo hodné návštěvy: Rudické propadání. Jedovnický potok tady mizí pod zemí a jeho vody postupně padají až do hloubky 90 metrů. Systémem Rudického propadání, Velikonočních jeskyní a Srbským sifónem se vody potoka dostávají až do jeskyně Býčí skála. Celkem 13 kilometrů podzemního toku je přístupných jen speleologům a speleopotápěčům.
Jeskyně Pekárna – Hostěnice
tunelovitá jeskyně, unikátní archeologická lokalita. Byly zde nalezeny pravěké kamenné a kostěné nástroje a zejména rytiny na kostech (souboj tří bizonů, stádo pasoucích se koní) z období asi 11 000 let př. n. l.
Králova jeskyně – Tišnov
byla objevena náhodně až v roce 1972. Mezi nejcennější patří část nazývaná Dobišarova jeskyně a několik set metrů dlouhé nové části objevené po usilovné práci v roce 1989. Tomuto podzemí vévodí Tišnovský dóm úctyhodných rozměrů 35 m délky a 18 m šířky. V jeskyni je bohatá krápníková výzdoba a brčková výzdoba dosahuje délky až 160 cm. Pro veřejnost je otevřena jen v době konání Mezinárodní výstavy minerálů v květnu a v listopadu.
Ledové sluje – Vranov nad Dyjí
podzemní prostory vzniklé skalním zřícením na suťovém svahu asi 3 km východně od Vranova. V důsledku specifického mikroklimatu se v podzemí vytváří ledová výzdoba, která někdy vytrvá až do pozdního jara. Svah Ledových slují včetně podzemních prostor je veřejnosti z bezpečnostních důvodů nepřístupný (každoročně zde dochází k novým skalním zřícením).
Autor: Peter Hupka – časopis Cestopisy.
