Neměli ani tušení, že několik metrů pod nimi si ustrašené rodiny znojemských měšťanů vaří v podzemních chodbách chudou válečnou polévku. Kouř z jejich pokrmu stoupá až kamsi nahoru – do nebe, do komínů opuštěných domů, do nosů hladových švédských vojáků, kteří – nic nechápaje – chvatně opouštěli město směrem k Brnu… a pak dál… na Vídeň.
Znojemský podzemní Knosos
Pod historickým centrem královského města Znojmo se vinou kilometry podzemních chodeb. Budovány začaly být už ve 14. století. Přístupná veřejnosti je jen malá část – něco málo kolem kilometru – ale ve skutečnosti měří asi 30 kilometrů. Je vskutku záhadou, jak chodby vznikly. Nejedná se ani o promyšlený labyrint tajných chodeb, není známá žádná romantická historka o loupežnících, spiklencích či něco podobného. S největší pravděpodobností vznikly chodby probouráním sklepních prostor pod jednotlivými městskými domy, které lidé ve středověku používali místo ledničky k uskladnění některých potravin a samozřejmě nezbytného vína.
Při návštěvě mnoha historických objektů či muzeí jsem se už několikrát přesvědčila, že naši předkové nebyli žádní hlupáci, než něco vytvořili, řádně si to promysleli. Ne jinak tomu bylo s podzemními chodbami ve Znojmě. Když jsme procházeli tímto zdánlivým labyrintem, měla jsem dojem, že nás provázejí pyšní majitelé svého domu účelně zařízeným interiérem – tady máme kuchyň, tady pokoj pro hosty… Jednotlivé části opravdu působily jako provizorní bydlení pro lidi v nouzi. Vždycky, když hrozilo nebezpečí – ať už během třicetileté války či turecké invaze –, Znojemští se uchýlili do svých podzemních azylů a přečkali tu těžké časy. Trpěli sice nedostatkem slunce, ale jinak měli veškeré pohodlí. Své „pokoje“ vytápěli ohni, jejichž kouř směřoval do komínů propojených s komíny v jejich domech nad nimi. Dokonalé.
Asi hodinovou nevšední prohlídku znojemského podzemí samozřejmě zakončuje – a to je na Moravě překrásné – lahodná ochutnávka znovínského vína.
Zlatá bula znojemská
Začala jsem sice podzemím, nutno ovšem říct, že znojemské nadzemí nabízí desítky divů v podobě historických památek, kostelů, kláštera, radnice, raně středověkého hradu a samozřejmě rotundy svaté Kateřiny.
Není divu, že toto příjemné místo osídlili naši předkové ve starší době kamenné. Svědčí o tom archeologické nálezy z období paleolitu, neolitu (starší a mladší doba kamenná), doby bronzové i období takzvané halštatské kultury.
První doložené zmínky pochází z 11. století, přesněji z roku 1048. Město vzniklo na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí v podhradí Břetislavova hradu. Znojemský hrad byl nedílnou součástí tehdejších hraničních pevností. V té době již bylo město důležitým opěrným bodem přemyslovských údělných knížat, z nichž Konrád Ota, z vedlejší větve rodu Přemyslovců, založil v roce 1190 v nedaleké Louce premonstrátský klášter.
Na žádné pohlednici ze Znojma nesmí chybět teď již podruhé zmiňovaná národní kulturní památka – rotunda svaté Kateřiny, kde je vyobrazen mýticky původ slavného rodu Přemyslovců, který vládl Čechům a Moravanům téměř půl milénia. Fresky po stěnách unikátní dvoupatrové rotundy z 11. století znázorňují totiž nejstarší českou pověst o povolání Přemysla Oráče na knížecí stolec.
A právě král přemyslovských králů – Přemysl Otakar I., který získal pro svůj rod i svou zemi dědičný královský titul od císaře Svaté říše římské Fridricha II. Štaufského, udělil Znojmu náležitá privilegia a povýšil je léta Páně 1226 na město královské.
O úzkém propojení Znojma s Přemyslovci svědčí také fakt, že zde našel na několik let místo svého posledního odpočinku jeden z nejslavnějších českých králů, král železný a zlatý, Přemysl Otakar II., po nešťastné bitvě na Moravském poli (1278), kde statečně zemřel rozsekán svými nepřáteli, zrazen – jak pro Čechy typické – svými přáteli a spojenci.
Z věže pohled do daleko i blízka
Pohledy z výšky jsou fascinující. Všechno máte jako na dlani. Všichni se rozplývají – ach to je úžasný rozhled. Možná ale taky patříte do skupiny těch nešťastníků jako já, kterým ten přenádherný rozhled především řádně rozklepe kolena. To se vám ovšem nemůže stát při výhledu z věže znojemské radnice. Procházíte se v klidu zabedněným ochozem a k vykouknutí si vyberete libovolné okénko zabezpečené malou petlicí.
„Teď, kdybyste se vydali kolmo vzhůru, ocitnete se uprostřed našeho nádherného obchodního domu,“ řekl nám průvodce znojemským podzemím s jasnou ironií v hlase. Bylo mi jasné, co má na mysli. Na image mnoha úžasných měst, obcí i vesniček se podepsala komunistická ignorace estetiky. Uprostřed gotických a renesančních staveb si hoví betonová socialistickorealistická stavba obchodního střediska – hrůza. Z té výšky to vypadá ještě hůř než zespoda.
Ještěže na mnohé jiné strany je daleko milejší pohled. Směrem k řece Dyji – přes věže chrámu svatého Mikuláše až k vznešeným městským hradbám nad půvabným ohybem řeky Dyje… a odtud… kam chcete… do loděnice, do muzea, na hrad…
Znojmo, vidím tě dvojmo…
Každoročně se v první polovině září koná ve Znojmě historické vinobraní zahajované vždy historickým průvodem v čele s králem Janem Lucemburským a jeho manželkou Eliškou Přemyslovnou, kteří Znojmo v roce 1327 navštívili.
Dva týdny poté můžete navštívit Znojemský burčákový festival – burčákfest (letos 26.–27. 9.) ve venkovních i krytých prostorách Louckého kláštera, přilehlé konírně a restauraci. Burčákové dny se pak konají až do 18. října
Autor: Jana Michalcová – časopis Cestopisy.
