Rattenberg – nejmenší rakouské město

0
596

Koncem loňského roku vzbudila velkou pozornost zpráva, že obyvatelé Rattenbergu v rakouském Tyrolsku už nechtějí žít během zimy v šeru. Do tohoto nejmenšího rakouského města se totiž po dobu čtyř měsíců v roce, od listopadu do února, nedostane ani paprsek slunečního světla – leží totiž ve stínu 910 metrů vysoké hory Stadtberg.

K tomu, aby se městečko mohlo dostat z přítmí a aby se jeho 434 obyvatel mohlo zbavit zimní trudnomyslnosti, se rozhodla obecní rada ve spolupráci s rakouskou vládou a  Evropskou unií vztyčit nad městem soustavu šedesáti obřích zrcadel řízených počítači, která budou do temného údolí vysílat sluneční paprsky. A protože jsme byli v této době v Rattenbergu na adventních slavnostech, rozhodli jsme se zjistit o kroku, který na prvý  pohled vypadá jako čiré bláznovství či alespoň výňatek z nějaké sci-fi povídky, něco bližšího.
Ve spolupráci s laboratoří Bartenbach z Aldrasu, která se specializuje na světelné jevy, by měla být do jara 2007 instalována třicítka solárních panelů ve výše položené obci Kramsach. Ta je během zimy dokonale zalita sluncem. Zrcadla budou kopírovat pohyb Slunce a jeho světlo odrážet do stabilních zrcadel umístěných na opevnění ze 17. století v Stadtbergu. Druhá sada zrcadel pak bude přenášet paprsky na deset vybraných bodů v centru obce a ozařovat její krásné barokní fasády. Projekt bude stát daňové poplatníky 2 miliony eur, tedy 60 milionů korun, ale místní radní si od něj slibují jednak zlepšení psychické kondice svých obyvatel, ale hlavně další příliv zvědavých turistů. A Rattenberg z turistů žije. Jeden ze dvou pekařů ve městě už pro ně dokonce připravil zákusek „Der Spiegel“, tedy „zrcadlo“.
„Tento trochu šílený projekt jsme spustili v roce 2003 na základě průzkumu, v němž každý pátý obyvatel uvedl, že kvůli nedostatku slunce trpí v zimě depresemi,“ vysvětluje starosta Rattenbergu Franz Wurzenrainer. „V zimě nemám skoro na nic náladu,“ potvrzuje řezbář Johann Arzberger, který bydlí na hlavní rattenberské ulici. „Kvůli permanentnímu přítmí, v němž se město po čtyři měsíce v roce nachází, navíc v zimě nepřijíždí moc turistů,“ stěžuje si Reinhard Lotz, ředitel hotelu s restaurací Gasthof Schlosskeller.
Projekt je přitom stále ve studijním stadiu a nikdo nemůže zaručit, že systém bude fungovat. „Technická omezení jsou značná,“ přiznávají sami jeho autoři. Na druhou stranu by ale mohlo jít o světový unikát. Rattenberg se výrazně zviditelnil – a o to jeho radním šlo především. Přitom velmi častým cílem návštěvníků je Rattenberg již dnes – svými úzkými uličkami a zříceninou hradu z desátého století vyvolává dojem středověku. Je nejmenším městem v Tyrolsku a v celém Rakousku – rozprostírá se na ploše pouhých jedenácti hektarů na pravém břehu řeky Inn a představuje vstupní bránu do alpské oblasti Alpbachtalu. V minulosti sloužil jako překladiště zboží a celnice na vodní cestě mezi Tyrolskem a Bavorskem. Soustřeďovalo se zde vytěžené zlato a stříbro i sůl. Z nejrůznějších poplatků místní obyvatelé vybudovali honosné domy, dvory a uličky, které vypadají jako z pohádky.

První zmínky o Rattenbergu pocházejí z roku 1254. V roce 1393 byl povýšen na město a od té doby se datuje jeho prudký rozmach. Do roku 1504 patřil k Bavorsku, v tomto roce pak byl výnosem císaře Maximiliana I. spolu s Kufsteinem a Kitzbühelem připojen k Tyrolsku. Na skále nad městem se tyčí zbytky kdysi majestátného hradu z desátého století, který v minulosti hrál významnou roli při kontrole okolí. Původně plánovaný a postavený jako vojenský opěrný bod, rozvinul se v průběhu času v centrum veškerého dění. Bylo zde sídlo soudu, vedení města a také celnice. Začátkem šestnáctého století došlo za panství Michaela Kellera k jeho výraznému  rozšíření a přestavbě. V průběhu osmnáctého století však začal hrad postupně ztrácet svoji strážní roli. Jeho úpadku napomohlo také několik požárů a častá platební neschopnost jeho tehdejších majitelů. V roce 1782 byl vydán císařský edikt, podle něhož došlo k prodeji všech tyrolských opevnění s výjimkou Kufsteinu. Tehdy koupil Rattenberg kovářský mistr Joachim Pöll se záměrem hrad radikálně vybrakovat. Nechal odstranit veškeré kovové a dřevěné materiály, okna a dveře, střechu a značnou část zdiva. A co neučinil on, dokončili jiní obyvatelé Rattenbergu, takže když hrad přebírala v roce 1905 do vlastnictví radnice, nebylo zde nic víc než pouhá ruina. Od roku 1980 probíhají na hradě rozsáhlé zabezpečovací a restaurační práce a hrad se stal místem konání různých  společenských a kulturních akcí pod širým nebem. Pro toho, kdo nelituje námahy a vyšlape až sem, se navíc nabízí úchvatný pohled do údolí Innu.
V roce 1996 byla uvedena do provozu soustava tunelů, která z města zcela odvedla dopravu a prakticky celá historická část tak byla proměněna v „pěší město“ naplněné nespočtem malých obchůdků, kavárniček a restaurací. Přes den jsou ulice Rattenbergu zcela zaplněny tisícovkami turistů, kteří se sem sjíždějí z blízkého i vzdálenějšího okolí, aby obdivovali dochované pozdně gotické a renesanční domy s arkýři a portály postavené ve svébytném stavebním stylu Inn-Salzach.

Mezi významné pamětihodnosti patří gotický farní kostel sv. Vergila postavený v letech 1473 až 1506 a v roce 1730 barokně přestavěný s freskami od B. Faistenbergera a M. Günthera. Severně od kostela vede křížová cesta s kaplí vysvěcenou v roce 1498.
Jednou z nejkrásnějších středověkých památek je bývalý augustiniánský klášter ze čtrnáctého století s barokním kostelem, s překrásnými štukatérskými pracemi D. F. Carloneho a Paolo d’Allia, a s klenbou a nástěnnými malbami od J. J. Waldmanna. Na první pohled upoutá i monumentální oltář. V klášteře je dnes soustředěno církevní umění z celého  Tyrolska. Za návštěvu stojí i pozdně gotický Spitalkirche založený kolem roku 1500. Na západním okraji města, ve středověkém domě z dvanáctého století vestavěném do skály, se nachází muzeum lidových řemesel a typických ručních produktů Tyrolska.
Při procházce městem jsme narazili na hostinec Brauhaus Rattenberg, v němž byl již před sto lety spojen pivovar mající šestisetletou tradici s restaurací s výčepem. Tento hostinec na první pohled upoutá netypickou nabídkou svých jídel a pití – jsou zde totiž podávána pouze jídla tradiční tyrolské kuchyně a alkoholické i nealkoholické nápoje z místních zdrojů. Takovou coca-colu, sprite nebo fantu byste zde marně hledali, zato můžete ochutnat speciální piva vařená podle receptur z patnáctého a šestnáctého století. O kus dál, v cukrárně Hecker, vám nabídnou svoje sladké lahůdky, které se zde vyrábějí již více než dvě stě let.
V dalších obchůdcích, prakticky na každém kroku, se setkáte s nejroztodivnějšími skleněnými výrobky. Není divu, vždyť Rattenberg se proslavil svojí sklářskou výrobou, jejíž počátky sahají do 19. století a jsou spojeny se sklářskou hutí s třísetletou tradicí v nedalekém Kramsachu. Dnes je zde asi tucet sklářských provozoven, které se starají o zachování slávy Rattenbergu jako města skla, jak je mu rovněž přezdíváno.
Jednou z nejvýznamnějších zdejších skláren je sklářská huť Kisslinger Kristall, kterou v roce 1946 založil rytec Ferdinand Kisslinger. Dnes její výstavní síň i vlastní výrobny navštěvují každoročně tisíce rakouských i zahraničních turistů. Tradici zde mají již také některé kulturní akce, z nichž za zmínku stojí zejména dvě. V červenci se konají divadelní Zámecké slavnosti a na přelomu listopadu a prosince se sem sjíždějí umělci z celého Tyrolska, aby přispěli k vytvoření správné předvánoční atmosféry. I tyto akce lákají značné množství turistů.

Jak je přes den celé město plné lidí, navečer se jeho ulice pomalu začínají vyprazdňovat, aby posléze zcela osiřely. Neboť v nejmenším městě Rakouska jsou jen velmi omezené ubytovací možnosti. Všichni ale vědí, že turisté druhý den zase přijedou. Neboť návštěva Rattenbergu je pro ně zajímavým zážitkem a zpestřením pobytu v Tyrolsku. A pro většinu Rattenberských jsou peníze z turistického ruchu hlavním zdrojem obživy.

Autor: Eva a Bohumil Brejžkovi – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here