Při cestování vycházejte dobře s místním obyvatelstvem

0
563
Vycházet s lidmi | file404/123RF.com
Vycházet s lidmi | file404/123RF.com

Anglie je země tradic a slušného chování. Buďte zdrženliví a chovejte se nenápadně. Neprojevujte pokud možno žádné své city. Na zdvořilostní otázku „How do you do?“ odpovězte zopakováním otázky, která si neříká o odpověď. Jen mezi důvěrnými přáteli si můžete pochválit, že se máte dobře. Líbat se na ulici či v metru patří mezi výstřednost. Ani mladí lidé by neměli chodit příliš nápadně oblékaní. Poněkud nedbale občas ano, ale tradičně vždy. Přesnost se v této zemi považuje za vlastnost nejen králů. Žádná akademická čtvrthodinka neplatí. Při zdvořilém přivítání na návštěvě se ani nelíbá ruka jako v Polsku, ani se neobjímáme s paní domu jako v zemích východní provenience. Dokonce i podáváním ruky se tu poměrně šetří. V hovoru se zachovává rovněž zdrženlivost. Chytrosti si nechte na konferenci či na kviz znalostí v kruhu rodinném či v klubu. Ve společnosti se od vás očekává hovor o počasí či o sportu. Rodinné či podnikatelské starosti jsou při pozvání na oběd či na večeři tabu. Budete-li cestovat do Skotska, nechvalte tu nic anglického. Je to především „skotské“. Skotskou whisky počínaje.

Do Francie si již můžete přibalit srdečnosti trochu více. Při setkání s kýmkoli je podání ruky běžným zvykem, dokonce i při velmi oficiálním a málo přátelském styku. Ani polibku na tvář se tu někdy neubráníte. Že vám to něco připomíná? Oni Rusové a Francouzi mají ve společenském styku mnoho společného. Zatímco v Rusku vám hned nalijí sklenku vodky či šampusu, Francouzi vás patrně pozvou rovnou do restaurace. Nebude to žádný McDonald v cuku letu. Bude aperitiv, polévka či předkrm, lehké hlavní jídlo se spoustou zeleniny a nakonec pravděpodobně ještě sýr. Jídlo je zde obřad, při němž je vhodné udržovat lehkou vtipnou konverzaci. Za slušného člověka budete považováni, když budete vydatně za vše děkovat, nebudete skrblit pochvalou, úklonami a  směvy. Francouzi jsou nám povahou nejbližší, mají podobný smysl pro humor a vědí, co je to recese. Dokáží si dělat legraci sami ze sebe, jak známe z filmového plátna.

Holanďanky nepřivedete do rozpaků, když se jich zeptáte na věk. Klidně na sebe prozradí, že právě oslavila abrahámoviny. Nemusíte ji proto hned titulovat jako naši předkové stejně staré spoluobčany: ctihodný kmete, vlastně: velebná matko matek. V Nizozemsku je ještě dost otevřených oken a dveří pro všechny zvědavé, kteří chtějí nahlížet či vstupovat do soukromí Holanďanů. Pozor: v některých uličkách s červenými lucernami se za podobné exkurze platí. Zlatými eury. Stejně jako za marihuanovou trávu, která je zde volně prodávaným a velmi žádaným obchodním artiklem.

Itálii se dává spropitné vyšší než kdekoli jinde v zemích Evropy. Nářečí v Itálii jsou velmi rozdílná, ale spisovný jazyk je srozumitelný všem, proto neváhejte uplatnit těch několik slov, která jste se z průvodce naučili. Když mezinárodní mluvou s použitím několika slov z italštiny pochválíte Italovi jeho potomky, zavděčíte se mu a budete mít od něho všechno. Děti jsou pokračováním rodu, jsou smyslem života každého roduvěrného Itala. A příslušnost k rodině je zde silně zakořeněna. Také vztah zemi, kraji, kde se nacházíte. Italové jsou příznivci titulů. Titulujte, jak můžete, siňore, siňorina, siňorita, to je minimum, přidáte-li nějaký ten titul navíc, nic se nestane, naopak. Také svého ubytovatele neopravujte, když vás bude titulovat před ostatními hosty tak, jak vám nepřísluší. Kazíte mu kšefty a radost. Na trzích se smlouvá, ale ne v obchodech, kde je nápis prezzi fissi – pevné ceny.

Řecko je především zajímavé tím, že je počtem obyvatel stejně velké jako Česká republika a historii má velmi podobnou. Lid je přátelský, veselý a pohostinný. Řekové milují tance, které jsou víceméně kolektivní, s postupně se zrychlujícím tempem sugestivní hudby, s nenáročnými kroky, které se snadno zapamatují. Někdy se rozparádí tak, že tančí i na stolech, například při slavnostech „buzuki“, kdy jsou umělci zasypáváni květy a doslova zaléváni vínem. Specialitou, kterou musíte pochválit, je frapé, neboli ledová káva, z alkoholických nápojů ouzo, anýzový likér, který chutná podobně jako francouzský národní nápoj pastis. Pracovníci hotelových služeb jsou ochotní, pozorní, ale ne zase precizní. Je dobré vědět, že Řekové nebyli zrozeni k tomu, aby sloužili hostům na písknutí a otrocky. Příjemným překvapením pro českého turistu bude, že se v Řecku krade jen velmi vzácně.

V Turecku si v restauraci neobjednávejte řecký gyros, francouzský pastis či španělskou sangríju s významným pohledem zasvěcence poroučejícího si národní nápoj. Nepodivujte se (nejen tady) nad náprstkovitými koflíky turecké kávy. Respektujte zvyky islámu. Neohlížejte se významně za každou sukní se zastřeným obličejem.

Španělsko je země přibližných příchodů a pozdních odchodů. Společenský život tady kulminuje až po setmění. Nedostavujte se na večírky nedbale oblečeni, jinak se ztrapníte. Šortky vám sluší na pláži, ne jinde, kde může ovšem být také pěkné vedro. Vřelé vztahy se neberou vážně. Komplimenty neberte doslova, jsou zadarmo, což se ovšem nedá říci o službách. Především v  restauracích. Galantní muž, který dámě pomůže se zavazadlem, by se však urazil mincí od modrooké české blondýny, od níž očekává jiné projevy náklonnosti. Jídla jsou ve Španělsku chutná a Španělé to vědí. Nepochybují o tom, že jejich speciality oceníte. Pokud zapomenete, jako by se stalo.

S Maďary se nebavte stejně jako se Slovinci o jejich vztahu k problémům „jejich“ balkánského regionu. Ani jedni se necítí být balkánským národem, a přestože mají balkánské problémy přinejmenším na hranicích, snaží se tvářit, že je to neskutečně daleko: na druhém konci Evropy.

Na Slovensku se klidně chovejte jako doma, v zásadě neprohloupíte, zejména když budete mlčet o česko-slovenských vztazích, kritizovat Maďary a nové slovenské poměry. Vaši hostitelé se už sami rozpovídají. Zejména když poručíte v hospodě všem borovičku, dozvíte se, že je v Čechách ráj na zemi, a ze slovenských skandálů vám půjde hlava kolem. Než všichni v hospodě rundu borovičky otočí, dojdete vmístních poměrech zase k národnostnímu sbratření.

Německá akurátnost a rakouská bodrost jsou jistě známy. Dodržujte na přechodech pro chodce červenou, abyste se nedostali do konfliktu – nejen s muži zákona. Přinejmenším vás stihnou opovržení plné pohledy ostatních. Ale něco si přece jen nelze odpustit: nemluvte o druhé světové válce. Němci se proto sice neurazí, ale – věřte – bude jim to nepříjemné. Také se s Rakušany nepouštějte do marných debat o smysluplnosti a bezpečnosti Temelína. Jsou zpracováni domácí propagandou odlišně než většina našich spoluobčanů.

Autor: Pavel Verner – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here