Byla mojí láskou na první pohled. Častokrát jsem ji navštěvoval a vždy jsem byl omráčen její krásou. Ten elegantní styl, ta dokonalost, ta ladnost. Neobdivoval jsem ji pouze zvnějšku, ale i zevnitř. Znal jsem ji vlastně již od kolébky, od prvního výkopu, od kladení základního kamene, až po dokončení výstavby. Musel jsem ji navštěvovat, protože byla plná lidí, s nimiž jsem měl co do činění. Až do osudného dne, kdy všechno krásné skončilo. Nastalo peklo, v mnohém připomínající katastrofu dvojčat v New Yorku.
Výstavba mrakodrapu Windsorf byla zahájena v roce 1974 a dokončena 1979. Se svými 106 metry výšky a 31 podlažími patřila tato budova mezi největší v Madridu a mezi nejkrásnější v části nově vybudované moderní čtvrti s názvem Azca. Měl jsem to štěstí být na místě v roce 1972, kdy výstavba Azcy byla zahájena budováním podzemních komunikací a garáží, i v roce 1978, kdy byl mrakodrap Windsorf jako první v tomto městě třetího tisíciletí dokončen.
Mezi dalšími mrakodrapy dnes vyniká nádherná stavba s názvem Torre Picasso (157 m), další je kruhový mrakodrap Torre Europa (121 m). Azca je městem ve městě. Nemá žádné silnice, vše je umístěno v podzemí. Můžete se tedy procházet plni obdivu mezi mrakodrapy nebo odpočívat ve stínu stromů v parku nad podzemními komunikacemi. Nalézáte
se prostě v jiném, moderním světě.
Takto tomu bylo až do 12. února 2005, kdy v mrakodrapu vypukl ve 23.21 požár, který záhy zachvátil celou budovu a zničil ji až do základů. Během následujících tří hodin po prvním oznámení obdržela Centrální pohotovostní služba v Madridu dalších 255 oznámení o požáru: Ve finančním centru Azca hoří mrakodrap Windsorf, budova na souběhu tříd Castellana, Raimundo Fernández Villaverde a Orense.
Finanční centrum se rázem proměnilo ve žluté peklo, nápadně se podobající požáru a zřícení newyorských dvojčat v roce 2001. Požár začal podle svědků ve 21. poschodí a postupně se rozšířil na celou budovu. Měl v šachu 205 hasičů celých 19 hodin. Ti se snažili nejdříve hasit zevnitř, chtěli oheň lokalizovat a přehradit. Bohužel, mrakodrap byl postaven v době, kdy předpisy nevyžadovaly stavbu přehradních bariér, které by zabránily rozšíření na celou budovu. Ironií osudu je, že takový systém byl právě instalován, včetně nových funkčních únikových cest a nové fasády celé budovy. Rovněž se počítalo se zvýšením budovy o dvě další patra.
Operační štáb tedy musel přijmout variantu defenzivní. Byli rychle vystěhováni lidé a kanceláře ze sousedních budov a uzavřen jeden z největších obchodních kolosů v Madridu, obchodní dům El Corte Inglés se svými 2000 zaměstnanci. Byly uzavřeny tři stanice metra, podzemní garáže a komunikace pod budovou v oblasti 200 metrů na všechny strany. Do stejné vzdálenosti se podařilo do ranních hodin uzavřít všechny přívody plynu.
Když byl po 19 hodinách požár uhašen, hrozilo nebezpečí zřícení skeletu stavby. Betonová konstrukce byla rozpálená, neboť teplota při požáru dosahovala až 1000 stupňů. Kdyby k tomu došlo, rozsah katastrofy by byl daleko větší, neboť by mohlo dojít k zavalení části přilehlých budov a k narušení celého několikaposchoďového podzemí. Proto byly uzavřeny všechny obchody a kanceláře a oblast byla střežena kordonem policistů. Tisíce zaměstnanců obchodního a finančního centra Azca se nedostaly několik dnů do práce. Život byl zcela ochromen. Radnice vyzvala obyvatelstvo ke klidu a k vyjádření solidarity.
S ohledem na velké nebezpečí úrazu jak hasičů, tak obyvatel byly na místě zřízeny tři polní nemocnice a bylo v pohotovosti 119 lékařů a sester. Naštěstí bylo třeba ošetřit jen sedm hasičů, z nichž jen dva měli těžké popáleniny, ale přežili.
Po uhašení požáru a vychladnutí betonového skeletu zahájili experti svoji práci, aby zjistili příčiny požáru. Tato otázka dodnes není uspokojivě vyjasněna a existuje několik hypotéz:
1 – Požár byl vizuálně zjištěn ve 21. poschodí ve 23.21, v době, kdy budova byla zcela opuštěná. Jednoduchou odpovědí by tedy bylo, že došlo k elektrickému zkratu. Nelze však vyloučit možnost, že došlo u některého se zaměstnanců k nepozornosti a oheň doutnal již několik hodin předtím, než se projevil plameny.
2 – Otázkou, která byla ihned nastolena, bylo, proč nefungoval existující protipožární systém. Majitel budovy ujišťoval, že před měsícem byla provedena kontrola systému a byl zcela v pořádku. Stejně reagovali i architekti budovy. Systém byl podle jejich názoru funkční a zcela bezchybný.
3 – Další nastolenou otázkou bylo, proč se nepodařilo požár uhasit dříve, než se rozšířil na celou budovu.
Stále však zůstává kolem požáru mnoho pochybností. Jeden amatér natočil videozáznam, na němž je vidět v jednom okně během požáru dvě postavy. Podle svědectví hasičů, policistů i strážců budovy však byla uzavřená a nikdo tam neměl co pohledávat. Zapálil mrakodrap někdo úmyslně? Ozvali se dokonce parapsychologové, označující tyto postavy za bytosti z jiného světa.
Skelet mrakodrapu to díky velmi chytré konstrukci z armovaného betonu nakonec vydržel a posudky expertů prokázaly, že nehrozí jeho zřícení. Řízená demolice se ukázala vzhledem k okolním budovám a obchodnímu centru jako neproveditelná a mohla by vážně poškodit i podzemní prostory. Bylo proto rozhodnuto postupně skelet rozebrat. Stále však hrozilo nebezpečí, že by případná vichřice mohla ruiny v horních poschodích rozmetávat, což by vedlo k ohrožení okolních budov i obyvatel. Aby k tomu nedošlo, byly problematické plechy, skla a jiné, zejména vnější části budovy prakticky ihned odstraněny. Celková demolice budovy byla zahájena až po přešetření možných příčin požáru a dalších okolností 2. března. V současné době se demoliční práce dokončují a měly by být hotovy někdy v dubnu či květnu 2006.
Rozebrání skeletu a jeho celková likvidace bude stát asi 20 milionů eur. Náklady částečně uhradí pojišťovny, milionem přispělo město, přispívají ale i občané donačními dary.
Autor: Otto Horský – časopis Cestopisy.