Snad každý národ má svůj nápoj – Rusové vodku, Češi slivovici, Irové whisky a Mexičané tequilu, pálenku ze srdce modrého agáve.
Tequila patří do skupiny nápojů, kterým se říká mezcal. Každý mezcal je vyráběn z nějakého druhu agáve a podle druhu, lokace a způsobu výroby pak vznikají četné variace. K výrobě tequily se používá modré agáve Agave tequilana Weber, zvané též Agave azul, které roste v mexickém státě Jalisco vokolí městečka Tequila. Ideálním prostředím pro růst tohoto sukulentu z čeledi liliovitých je písečná půda vnadmořské výšce kolem 1500 metrů.
Rozetni srdce…
Agáve dospívá v šesti až osmi letech a pak je připraveno, aby se z něj mohl stát tolik oblíbený alkoholický nápoj. K výrobě se nepoužívá celé rostliny, pouze jejího „srdce“, které Mexičané nazývají piňas, což je španělský výraz pro ananas.
Pracovníci na polích, jimadores, kteří ke své práci používají dlouhé, mačetám podobné nože zvané coa de jima nebo jen coa, rozseknou piňas a ty jsou zpracovány párou ve velkých varných nádobách. Získaná šťáva se fermentuje, což trvá dva až tři dny. Následuje dvojitý destilační proces, který může trvat až dva týdny a výsledkem je tequila obsahující minimálně 51 % šťávy z agáve, zbytek je kukuřice nebo cukrová třtina. Existuje i sorta tequily zvaná premium, která je ze 100% agáve, ty s příměsí se nazývají mixto.
Trocha historie
Tequila byla poprvé vyrobena všestnáctém století na území dnešního městečka Tequila, založeného v roce 1656. Aztékové využívali fermentované šťávy z agáve, které říkali pulque, dlouho před příjezdem Španělů vr oce 1521.
Španělé na americké pevnině brzy vyčerpali své zásoby brandy a nezbylo jim než vyrobit nějaký alkoholický nápoj z místních zdrojů. Atak začali využívat agáve. O dalších osmdesát let později rozběhl markýz z Altamiry Don Pedro Sánchez de Tagle masovou výrobu dnes tak oblíbené tequily. Ale už od roku 1608 se musela z prodeje tohoto nápoje odvádět daň, kterou zavedl Nueva Galicia.
Další vlna popularity se zvedla v padesátých letech s příchodem hippies, kteří věřili, že tequila obsahuje omamnou látku mescalin.
Není tequila jako tequila
Stejně jako whisky nebo brandy, má i tequila různé sorty podle stáří. Základní je tequila blanca (plata), též označována jako stříbrná, která nebyla skladovaná vsudech déle než několik měsíců, a neměla tedy možnost uzrát. Charakteristická je pro ni čirá barva.
Jen malý rozdíl je mezi stříbrnou a zlatou tequilou, zvanou také oro. Má zlatavou barvu způsobenou přidáním karamelu, stářím se neliší. Reposado je tequila, která zrála zhruba rok a má tmavší barvu než blanca. A nakonec tequila aňejo, tedy výběrová „vintage“, která v sudech zraje jeden až tři roky a je nejtmavší.
Červ není žádán
Pití tequily je také malá věda. Pokud je výběrová, pije se samotná, aby vynikla její chuť. Pokud si necháme naservírovat „obyčejnou“ tequilu, dostaneme k ní plátek citronu a sůl. Pití se pak stává rituálem. Piják si olízne místo na hřbetu dlaně za ukazovákem a posype jej solí. Tu záhy slízne, napije se tequily a zají citronem. To vše má zmírnit pálení v ústech.
Snad ze stejného pramene pochází fáma, že v kvalitní lahvi tequily by měl plavat červ, konkrétně larva můry Hipopta agavis. Opak je pravdou – pokud v tequile narazíte na červa, jedná se o nekvalitní nápoj.
Autor: Jana Poledníková – časopis Cestopisy.
