Český ráj ctili jako posvátné místo i Keltové
Ačkoliv se často jedná o sídla velmi vzdálená od velkých vodních toků, které tehdy znamenaly pro Kelty totéž, co pro nás dnes dálnice a železniční koridory, dosahuje zde hustota keltského osídlení úrovně bójských sídlišť např. v okolí Prahy na Berounce a Vltavě nebo v jižních Čechách, kde byla navíc keltská naleziště zlata. Keltské lokality v Českém ráji a podél Jizery se početně i významem vyrovnají i severočeské oblasti.
Mág Panoramix trhal jmelí i u Hrubé Skály
Na území Českého ráje se nalézá podivuhodně velké množství nalezišť oppid, sídlišť a dokonce posvátných lokalit, využívaných keltskými kněžími – druidy – k náboženským, astrologickým a možná i politickým účelům. Někteří archeologové tak razí teorii, že toto území bylo pro české Kelty posvátným, tzv. sakrálním územím. Tedy podobně významnou lokalitou, jaké známe u jejich západních bratránků, například na anglickém ostrově Anglesey, u bývalé Massalie na jihu Galie (což není nic jiného než dnešní Marseille) nebo dokonce v dnešním Turecku u Ankary (známý Drunemeton patřící kmeni Galatů).
Jak jinak ale vysvětlit nápadně vysoký počet posvátných keltských svatyní uprostřed dodnes prakticky těžko prostupných skalních měst a naopak absenci (doposud známých) obytných míst a sídlišť tamtéž? Je také známo, že své posvátné okrsky Keltové často umísťovali mimo svá běžná venkovská sídliště. Problém je, že se to už asi nikdy nedozvíme. Na rozdíl od západních Keltů, o kterých se díky informacím od římských dobyvatelů zachovalo množství zpráv, tato možnost v Čechách chybí. Říši Bójů se totiž Římu nikdy nepodařilo dobýt. Ale i tak tu máme k dispozici řadu důkazů, které nám umožňují podívat se na krajinu Českého ráje „keltskýma“ očima. A nebudeme se často stačit divit…
Nepřístupná Čertova ruka
Opravdu jen několik metrů od magistrály Českého ráje můžeme objevit jednu z nejposvátnějších keltských svatyní v regionu. To, co mnoho návštěvníků vůbec netuší. Kdysi, ve 3. až 1. století před naším letopočtem, tady vyrostlo prestižní keltské místo, jak o tom svědčí četné nálezy drahocenných skleněných šperků, keramiky i dalších předmětů na úpatí skály. Ty dokazují, že tam nahoře na skalní plošině, vysoko nad údolím, se scházela bójská smetánka. Nejvíce nálezů z tohoto období našli vědci pod skalním převisem Novákova pec, kde se nachází pěkné trampské tábořiště. Výhled z Čertovy ruky je fantastický, hlavně na Kozákov a Jizerské hory s Krkonošemi za ním. Což bylo asi důvodem toho, že na vrcholku vyrostl ještě ve středověku malý strážní hrádek.
Svatyni Krtola chrání dodnes nepřístupný terén
Jedno z nejtajemnějších míst s největším geniem loci leží na okraji skalnatého srázu kaňonu Krtoly mezi Starými hrady a Kobylí hlavou v Příhrazských skalách, daleko od nejbližších turistických značek. Na stěně přírodního skalního amfiteátru, kam vede seshora jen úzký průchod roklí, se nachází černý jícen skoro 50 metrů dlouhé jeskyně. Vstupu do ní sice brání mříž, protože jeskyni si prý oblíbili netopýři, ale to vůbec nevadí. Naopak. Stačí, když poutník stojící na kraji skalního amfiteátru a dívající se pod sebe má trochu fantazie. Snadno pak podlehne kouzlu tohoto místa a představí si zde zástupy Bójů, žen a mužů, kteří ve strnulém tichu stojí se zapálenými pochodněmi a očekávají příchod svého druida. A dočkají se. U vchodu do jeskyně se objevuje štíhlá postava, oděná do bílé tuniky. Kněz přistupuje k mlčícímu zástupu, cosi přitom mumlá a pak vhazuje do ohně, který hoří uprostřed amfiteátru, hrst kouzelných bylin. Oheň prudce vzplane a jeho záblesky ozáří strmé stěny skal kolem…
Ale dosti fantazie. Řečeno suchými fakty, v Krtole a pod hned sousedním převisem Portál se našly zbytky keramiky, hlavně z 5. až 3. století př.n.l. V okolí této svatyně se navíc vyskytuje hned několik dalších míst, kde v minulosti žili Keltové, například v Branžeži za školou, ve skalách nad rybníkem tamtéž a u skály Sokolka u Srbska.
Je téměř jisté, že Keltové znali a využívali i překrásnou Duhovou bránu, o které paradoxně dodnes prakticky nikdo neví a také Skalní bránu jen kousek od ní. I pověstmi opředený Obětní kámen ve skalách pod Mužským by mohl hodně vyprávět. Také největší oppidum široko daleko v Českém ráji není odtud příliš daleko. Sídlo zvané Brada a jeho posvátná akropole Klamorna na místě s překrásným výhledem na širokou krajinu od Bezdězu přes Ralsko až po Jizerské hory bylo využívané až do doby kolem roku 400 př.n.l. Tehdy bylo dobyto a jeho obyvatelstvo zmasakrováno, jak o tom svědčí mimo jiné nálezy koster jeho ubitých obyvatel.
Tajuplné Žižkovy valy a Plakánek
Kelti však neznali jen skály. Své svatyně a sídliště měli i v polích u starodávné obce Markvartice u Sobotky. Někdy ve 2. stol. př.n.l. tu vyrostl posvátný okrsek, vyznačující se kromě typických oblých půdorysů valů oppid pravidelným obdélníkovým tvarem. Uvnitř tohoto bezesporu významného objektu našli vědci zbytky několika staveb, mnoho bronzových a železných šperků, luxusní keramiky a dokonce i žárový hrob. Archeolog Jiří Waldhauser také upozorňuje na kultovní význam lokality, protože o jarní a podzimní rovnodennosti vychází Slunce nad pyramidou zdálky viditelné hory Veliš nad Jičínem.
Stejný astrologický význam měla bezpochyby i skalní svatyně v údolí Plakánek nedaleko hradu Kost. Tady zase poslední paprsky zapadajícího Slunce během jarní a podzimní rovnodennosti dopadají na velký kámen, čímž zcela jasně dokazují její votivní význam.
Co se dělo na Semínu?
Úplnou záhadou zůstává osud obrovského oppida u Semína, na dohled hradu Trosky, a také důvod jeho vzniku. Archeologové se domnívají, že tato gigantická stavba byla buďto jen útočištěm, kde se schovávali Keltové z širého okolí v případě války, nebo měla nějaký okultní význam. Přitom ještě dnes je toto místo jakoby zahalené závojem tajemství. Na celé planině stojí jen několik budov chátrajícího statku, u kterého končí silnice, a přímo v průhledu na místě obrovské hradištní brány je vidět typická silueta Trosek. To, že po úpatí stolové hory a kolem jejích skal vedou ty nejživější turistické magistrály v České ráji, přitom nikdo nepozná.
Kdo ví, jaká keltská tajemství dodnes skrývají lesy a skály Českého ráje?
Autor: Petr Blahuš – časopis Cestopisy.
