Jogíni a ti druzí v Indii

0
532
Meditace v blízkosti Virupaksha chrámu v Hampi v Indii | byheaven/123RF.com
Meditace v blízkosti Virupaksha chrámu v Hampi v Indii | byheaven/123RF.com
O Indii v mnoha směrech platí totéž co o hinduismu – je to změť možností a směsice tradic, kultur a světů. Žádná definice neuspokojí všechny, kterých se má týkat. Náboženství tvoří nedílnou součást života každého Inda a vstupuje do všech možných oblastí. Menšiny jako muslimové, křesťané, sikhové, džinisté či buddhisté pociťují asimilační tlak hinduismu v prostředí, kde indický a hinduistický jedno jsou. Naopak hinduistická většina se cítí ohrožena vládou, která porušuje posvátné tradice a nahrazuje věčnou „dharmu“ ústavními zákony a zakazuje například starou tradici „satí“ neboli upalování vdov.

Jogín – živoucí fosilie

Hinduismus je nejrozšířenější indické náboženství a hlásí se k němu asi 85 % obyvatelstva. Nemá žádného zakladatele ani proroka a neexistují v něm předepsané praktiky nebo doktrína, zato stovky a tisíce bohů a bůžků. Hinduista by správně měl být vegetarián a abstinent, i když zejména ve velkých městech se to příliš nedodržuje. Hinduismus zavedl „institut“ svatých sádhuů, kterými se stávají muži, kteří zdárně vychovali děti a na stará kolena se vzdají majetku a odcházejí hledat hlubší podstatu světa. Jim podobní jsou jogíni. Ti opravdoví nejsou komedianti, co z vás vytahují drobné, ale velcí badatelé lidského nitra, kteří posunují hranice vytrvalosti lidského těla i duše. Pohledem do očí jogína znejistíte také v otázkách týkajících se času. V Indii se nemění čas jen o čtyři a půl hodiny časového pásma. Najednou vstupujete do více časů. Existuje tu čas přírody, který odměřuje střídání dne a noci, příchod monzunu, ale také čas jednotlivce – mezi narozením a smrtí, a pak čas kosmický. A tak vám může prostý vesničan vyprávět, jak časně ráno spatřil v místním rybníku proslulých sedm mudrců, kteří kdysi na úsvitu dějin jako první uslyšeli védy.

Sikhové

Neindicky statní a rozložití jako lidé, co se živí masem. Chodí pořád v turbanech a nosí dlouhé nestříhané vlasy a vousy. Sihkové byli dříve hodně bojovní, nyní se specializují zejména na zemědělství na venkově a na obchod ve městech. Zakladatelem tohoto nejmladšího náboženského směru v Indii byl Guru Nának, který spojil některé prvky hinduismu a islámu. Sikhské obřady se odehrávají v gurudvárách, které slouží zároveň i jako školy, nemocnice nebo ubytovny. Jejich válečnická minulost se odráží například v tom, že opanovali svět dillijských taxikářů. V chrámu sikhů je i jejich muzeum, plné obrazů hrůzy o tom, jak padli jejich velcí mučedníci. Podle starého přísloví hinduisté přemýšlí a nejednají, muslimové jednají a až potom přemýšlí a sikhové jednají a vůbec nepřemýšlejí. Dojem ze setkání s nimi je spíš takový, že jsou nábožensky horlivější, a tudíž pokornější než například hinduisté.

Muslimové

Islám je v Indii druhé nejrozšířenější náboženství a muslimové tvoří asi 10 % obyvatelstva. I když do země, kde patří k nejkrásnějším památky z mughalské éry, bezpochyby patří, nemohu se při setkání s nimi nikdy zbavit pocitu, že to jsou ti, co tu zůstali, když všichni ostatní odešli do Pákistánu. Paradoxem mírumilovného Gándhího je, že se dokázal bez krveprolití zbavit britské nadvlády, ale pak, když už byli svobodní, došlo ke krvavé řeži náboženské, jejímž důsledkem bylo rozdělení na stát hinduistický a islámský. Vojáci obou stran prý bojovali nesmírně statečně, protože neměli strach ze smrti. Muslimové však přece jen o něco statečněji, protože neexistuje na světě příjemnější vize posmrtného života, než ten, jenž čeká na muslima, který zemře ve svaté válce. Svět z nich má hrůzu, ale každý poutník je překvapen, jak jsou vstřícní, mírní a jak mají v úctě rodinu a pevná pravidla. Není divu, že jsou tak frustrovaní ze západní civilizace, kde vztahy mezi lidmi z jejich pohledu připomínají Sodomu a to druhé město.

Buddhismus

Oproti všeobecné představě buddhismus v Indii téměř neexistuje, na ulicích indických měst buddhisty nepotkáte – ovšem s výjimkou Himálaje, kde se naopak dodnes daří buddhismu tibetskému. Představa o buddhistické Indii zřejmě pramení jednak z památek, které se tu za několik veskrze buddhistických století nashromáždily, a pak také z toho, že snad každý, kdo má všeobecný rozhled, ví, že tibetský dalajlama žije už dlouho v indickém exilu v Dharamsale. Žije zde asi nejsvobodnější komunita Tibeťanů na světě, která čítá přes sto tisíc lidí. Říká se, že pokud se Tibet v Číně rozpustí jako kostka cukru v čínském moři, přežije tibetská kultura právě v indické Dharamsale. Co se týče opravdového tibetského buddhismu mezi Indy, praktikuje se především ve velehorském Ladáku a v některých částech Himáčálpradéše a Sikkimu.

Džinismus

Je jich méně než 1 procento, ale přesto mají posledních 2500 let vliv na celou společnost. Džinisté jsou ti, kteří nesmějí vdechnout ani komára, a proto nosí bílou roušku přes obličej a nosí košťátko, kterým umetají cestu před sebou, aby náhodou nezašlápli nějakého broučka. Jejich chrámy například v Radžasthánu jsou nádherné, filigránské a pohádkové.

Křesťanství

Je rozšířeno především v Méghálaji, Kérale a teritoriu Góa, o jeho šíření se zasloužil hlavně František Xaverský a Portugalci. Jelikož křesťanství neuznává kasty, je přitažlivé hlavně pro ty indické nejnižší – nedotknutelné.

Autor: Libor Michalec – časopis Cestopisy.

Sdílejte

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here