Řekne-li se „Japonsko“, vybaví se většině z nás supermoderní mrakodrapy, ranní tlačenice v tokijském metru, karate a zápasy sumo nebo převratné technické novinky. Pro mnohé zůstává Japonsko fascinující exotickou zemí, která nepatří k běžným destinacím našich turistů. Přitom stačí podstoupit půldenní cestu letadlem a můžeme se ocitnout přímo uprostřed překvapující japonské reality.
Přiletěl jsem na letiště Kansai, vybudované na umělém ostrově v mořské zátoce u města Ósaky. Byl konec srpna a horkým, vlhkým vzduchem se nesl cvrkot obřích cikád, který vzdáleně připomíná cirkulárku. První věc, která nezapadala do stereotypní představy o Japonsku, bylo množství cyklistů. Jízdní kola jsou doslova všude, protože Japonci neradi chodí pěšky a menší vzdálenosti s oblibou překonávají na bicyklech. Brzy jsem zjistil, že kolo je skutečně nezbytné – dostanete se s ním i na místa, která byste jinak objevili jen stěží.
Ósaka a přilehlá předměstí se vyznačují zvlášť úzkými uličkami, prý nejužšími v celém Japonsku, a na cyklistické stezky tedy nezbývá ani kousek místa. Mnohokrát mne vyděsil pohled na starší japonské dámy, které se na kole hrdinsky probíjely provozem, držíce řídítka jen jednou rukou, v druhé slunečník a košíky přeplněné nákupem upevněné vpředu i vzadu na obstarožním bicyklu. Není divu, že nehody jsou poměrně obvyklé a jízda na kole si žádá pevnou ruku i nervy.
Vedle kola pro mne zůstane trochu neobvyklým atributem Japonska deštník. Vlhké počasí ósacké zátoky je bohaté na dešťové srážky a silné deště s sebou přinášejí i zesláblé tajfuny z Pacifiku. Není proto divu, že snad žádný z obyvatel Ósaky nezapomíná doma deštník, který ovšem často zapomene někde venku, na zastávce autobusu nebo na nádraží.
Dalším překvapením byl vzhled japonských měst. Samozřejmě, rušná centra Ósaky nebo Kjóta odpovídají naší představě o moderním velkoměstě. Stačí však několik kroků mimo rušné bulváry a ocitneme se v úzkých uličkách, kde se doslova vrší malé domky jeden na druhý, množství elektrických kabelů natažených ulicemi sem a tam působí trochu bezútěšně a ani klimatizační jednotky upevněné před okny domků nepůsobí právě esteticky. Zdá se, že mnohé čtvrtě vznikaly jaksi živelně a bez pevné urbanistické koncepce. Uprostřed husté zástavby nezbývá místo na zahrádky a obyvatelé přelidněných čtvrtí se pokoušejí oživit okolí svých obydlí využitím každého místečka. Některé domky ověšené truhlíky s rostlinkami působí velmi kuriózně – připomínají miniaturní botanické zahrady.
Japonsko je a zřejmě ještě dlouho zůstane zemí kontrastů, kde se starobylé tradice mísí s výsledky technického a ekonomického pokroku. Rozhodně stojí za to seznámit se s japonskou každodenností i s tradicemi, uměním a historií.
Autor: Jakub Havlíček – časopis Cestopisy.
