Hrad Týřov – zapomenutý hrad v lesích

0
506

Uprostřed hlubokých, nepřístupných skalnatých a suťových strání a smíšených lesů s porosty vzácného tisu – jihozápadně od hradu Křivoklátu – stojí hrad Týřov. Vypíná se na strmé skále nad Úpořským (Úterským) pstružím potokem, který se při jejím úpatí vlévá do peřejnaté Berounky. Časté páry nad řekou mu přikreslují pamětnický vous a kamenité svahy prodlužují jeho strmé hradby nohám nebezpečnými splazy jako záhyby hrubé husitské suknice.

Ano, tudy kráčela historie s palcátem v ruce a sudlicí na ramenou. Kališníci u řeky a papeženci nad nimi na hradbách u kuší a samostřílů. Jejich kosti smírně přikrývá listnatá prsť zetlelých bukových listů. Jen temně rudí slimáci, po kterých je tu po dešti na listí mezi kamením nebezpečné uklouznout, vyvolávají duchy zemřelých předků.
Dnešní romantická zřícenina kdysi mocného a nikým nepokořeného hradu je v tomto zapomenutém kraji jakoby odříznuta od civilizovaného světa. Pod Týřov nevede totiž silnice, v podhradí nevzniklo sídliště, není tu parkoviště ani restaurace. K nejbližší železnici je odtud pěkně daleko, právě až do Křivoklátu, dvanáct kilometrů níže po proudu Berounky. Díky tomu není hradní zřícenina Týřova právě častým cílem turistů. A přece stojí za to, aby byl zhlédnut, neboť je jedním z mála hradů, které si během staletí uchovaly původní ráz.
Pokud člověku nohy slouží, dostane se k němu po uzounké pěšince ve stráni nad řekou. Značí ji žlutá turistická značka, ale odbočit z ní stejně není kam. Vpravdě opičí stezka se vine ve stráni, různě vysoko nad řekou, od skryjského mostu až k cíli dobrodružného pěšího výletu. Jinou variantou je přebrodění řeky Berounky pod obcí Týřovice.
Na zbytcích dvoudílného francouzského hradu se můžeme ještě nyní poučit, jak se stavěly ve středověku královské hrady. Týřov patřil k nejvýznamnějším z nich. Vznikl v první polovině XIII. století a vedle českého jména Týřov nesl rovněž německý název Angerbach. Se svými devíti věžemi byl nejstarší aplikací francouzského obranného hradu mimo území dnešní Francie a Itálie. Jeho někdejší podoba byla zdokumentována podle archeologických výzkumů týmu PhDr. Tomáše Durdíka, CSc., na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Díky nim například víme, že součástí interiéru hradu Týřova bývalo i předhradí, které bylo odděleno od vlastního hradu příkopem se stěžejkovým mostem. Ze zbytků zdiva poznáme, že Týřov byl vlastně soustavou věží, které byly hradbami vzájemně propojeny. Původní stavba pevnosti nad řekou se dělila na dvě části, dolní a horní. Dolní hrad, větší a širší, byl zesílen pěti okrouhlými věžemi. Z brány, která stála hned za příkopem, se toho mnoho nezachovalo, dříve ji však chránila mohutná věž. Z věží na dolním hradě se dochovaly jen jejich spodní části.
Týřov tvořil v době své největší slávy evropskou raritu především z obranného hlediska. Zde bylo dosaženo maximálního efektu výhod obránců. Hrad byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele z devíti okrouhlých věží. Nedobytnost hradu zvyšovala příkrost strmých suťových skal a v nich zbudované obranné valy.
Horní hrad byl mnohem užší a menší. Na rozhraní obou hradních částí stála nejsilnější oblá věž, z níž bylo možné ještě ovládat celý hrad. Zbyla z ní jen dolní část. Západní křídlo horního hradu bylo zakončeno mohutnou čtyřhrannou věží, ze které zbyly jen dvě vnitřní stěny vybíhající dovnitř hradu. Patrná je dosud legendární hradní studna, zbytky dalších věží i části vnitřních hradeb. Ostatní stavby se v průběhu let zřítily.
První zmínka o hradu je z doby krále Václava I., který jej rád navštěvoval. V jeho okolí lovíval a ve zdejších houštinách si také při pronásledování jelena vypíchl oko. To mu ovšem nezabránilo v tom, aby na zdejším hradě neuvěznil svého syna Přemysla Otakara II., který se proti svému otci spolčil s nespokojenými pány a chtěl se zmocnit vlády.
Koncem XVI. století, když ho poslední týřovští páni opustili, hrad rychle pustl a rozpadal se, takže již za třicetileté války nebyl obýván ani bývalými poddanými a stával se rychle zříceninou. Po roce 1574 je v dobových kronikách definitivně uváděn jako opuštěná ruina.

Autor: Pavel Verner – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here