Fauna v Itálii
Itálie má velkou délku ve směru sever-jih a zasahuje do mnoha klimatických zón. Na Sicílii se potkáte s nefalšovanými subtropy, zatímco na vrcholcích Alp roste polární flóra. Nicméně zejména větší druhy fauny byly za tisíciletí aktivního hospodaření člověka vyhubeny.
Suchozemskou faunu zastupují především různí savci. Nejčastěji jsou zastoupení drobní hlodavci a menší savci jako veverky, zajíci, kuny, ježci a další běžné evropské druhy, poněkud exotičtější je výskyt zavlečeného dikobraza. Místy se vyskytuje i vysoká, divoká prasata, daňci a v horách kamzíci, kozorožci a svišti. Větší šelmy byly téměř vyhubeny, v některých oblastech však přežívají lišky a divoké kočky. Velmi vzácně se vyskytují i vlci a hnědí medvědi, kteří sem migrují ze sousedního Slovinska. S ohledem na vyšší teploty prosperují zejména v jižnějších částech Itálie plazi. Jedná se především o různé druhy užovek a zmijí, hojné ještěrky a menší druhy želv.
Itálie hostí více než 480 druhů ptáků, převážná většina patří mezi vodní ptactvo. Různé druhy kachen, racků, potápek, volavek, jespáků a buřňáků patří mezi běžné. Ze vzácnějších stojí za zmínku ibis hnědý, kormorán a exotický plameňák růžový. Suchozemské druhy zastupují různé sýkorky, kosi, vrány, labutě, bažanti a vzácný bělokur horský. Mezi dravci jsou významní zejména poštolky, raroh, ostříž, výr velký, orel volavý a orel skalní. Zajímavostí jsou také mrchožrouti sup bělohlavý a velmi vzácný orlosup bradatý.
V moři se vyskytují hojné ryby a ze savců delfíni. S ohledem na tisíce let rybolovu ve Středozemním moři jsou dnes možnosti masivního rybolovu omezené. Platí i přísné regulace rybolovu ze strany EU, v mnoha ohledech jsou však dosti pochybné. Ve sladkých vodách se nejčastěji loví kapři a velcí sumci, dokonce se na ně pořádají i zájezdy. Mořské ryby jsou nedílnou součástí jídelníčku, často se jedí zejména makrely, lososi, tuňák, pražmy, kambaly, mořský jazyk a mořský vlk. Kromě ryb se v moři poměrně hojně vyskytují četní mlži a plži, chobotnice, sépie, krabi, langusty, humři a mořští ježci.
Flóra v Itálii
Klimatické podmínky v jednotlivých regionech sahají od subtropických na jihu až po subarktické na vrcholech Alp. Rozmanitost flóry tomu odpovídá, nicméně původní typ vegetace byl prakticky zcela vyhuben. Intenzivní hospodaření se zasloužilo o téměř úplné vymýcení lesů, které dnes pokrývají jen přibližně 22 % rozlohy.
V severnějších částech země a ve vnitrozemí se vyskytují typická evropská společenstva. V nízkých polohách převládají teplomilné listnaté lesy, které s přibývající výškou přechází do smíšených a čistě jehličnatých. Nad pásmem lesa se vyskytují kleče a rododendrony, ještě výše pak zejména trávy, mechy, lišejníky a alpské byliny. U pobřeží a na jihu potom nalezneme typicky středomořskou flóru. Kromě běžných dubů, topolů, kaštanů a borovic se hojně vyskytují také cypřiše, oleandry, cedry, palmy a také hojné háje olivovníků.
Na pobřeží a v údolích řek se nachází typicky teplomilná vegetace. Z jehličnanů převládají pinie a borovice, které už jen zřídka tvoří souvislejší porosty. Z listnatých stromů převládají středomořské druhy dubů, javorů a dále habr, jasan a kaštan. Běžný je vyšší (macchia) či nižší (garigue) porost suchomilných a obvykle trnitých keřů a bylin. Jedná se zejména o různé vřesy, vřesovce, jalovce, myrty, pryšce, vavříny, divoké olivovníky a pistácie.
Velká část krajiny je zemědělsky obdělávána, mezi běžné patří zejména typicky italské vinice a háje olivovníků, někde lze narazit i na exotičtější korkové duby.
