Džungle pod Ještědem

0
369
„Mamíí, když je to z pravěku, jak to, že to ještě roste?“ Malý Honzík mi v pavilónu „Pravěk“ liberecké botanické zahrady docela zamotal hlavu. Dívám se na obří přesličku a stromovité kapradiny, za nimiž šumí asi dvoumetrový vodopád. V přírodě bychom už takové zákoutí, tvořené výlučně „zbytky“ pravěké flóry, nenašli. Tady jsou pod jednou skleněnou střechou – nepotřebujete žádné velké úsilí na to, abyste se v duchu přenesli do doby dinosaurů. A žádné zvláštní vědomosti na to, abyste si uvědomili, že i tito poslové dávnověku na různých místech planety dosud přežívají.

Jak uškrtit strom

Jako se v pavilonu Pravěk posouváme v čase, stejně jednoduše se v ostatních pavilónech můžeme přesunout místně – třeba do Austrálie. Z načervenalé lateritové půdy vyrůstají podivné rostliny zvané třeba „klokaní pracka“, které mají neméně podivné ekologické vlastnosti. Australský buš je proto v rámci liberecké „botanky“ mezi odborníky vysoce ceněn, vypěstovat rostliny v takto věrohodně působícím prostředí je dost náročné. My ostatní si ale díky úsilí zahradníků můžeme o to snáz představit, že jsme si na chvíli odskočili mezi australské blahovičníky.

Horko a vlhko – tak nějak si představujeme nebo ze zkušenosti známe tropy. I uprostřed drsné liberecké zimy se v nich ocitneme ve dvou pavilónech – Neotropis (tedy americké tropy) a Paleotropis (asijské džungle a pralesy rovníkové Afriky). V obou se budete záhy chtít zbavit přebytečného oblečení, abyste si mohli vychutnat obrovské bambusy a banánovníky (v Paleotropis) či proslulou viktorii královskou v pavilónu Neotropis. Obrovský talíř tohoto leknínu vznášející se na hladině jezírka však můžete kvůli jeho biorytmům spatřit jen od května do září.

Ale nelituji. Mou pozornost zcela upoutala malá cedulka, že „škrtič stromů se začal projevovat“. Bez ní bych si ani nevšimla, že ze dvou do sebe zaklesnutých stromů se jako hadi sunou dolů kořeny smokvoně, který patří mezi tzv. stromové škrtiče. Semena této rostlinky klíčí na stromech, kam se dostávají v ptačím trusu. Drobný keřík smokvoně pak dolů ze stromu vysílá dlouhý kořen. Když se mu podaří zakořenit nejen na stromě, ale i v zemi, tvoří další a další kořeny, které nakonec hostitelský strom uškrtí. Malé tropické drama v přímém přenosu tu budeme moci sledovat ještě mnoho let!

Masožravky

Ve volné přírodě jich existuje sotva 500 druhů a jen málokterá botanická zahrada jich má tak rozsáhlou expozici. Není to náhoda, ředitel zdejší zahrady, RNDr. Miloslav Studnička, CSc., se jejich pěstování a výzkumu věnuje už dlouhá léta a jeho knihy jsou mezi fajnšmekry nazývány „bible masožravek“.

Doktoru Studničkovi se například podařilo po 100 letech vysvětlit lapací mechanismus zvláštního rodu masožravek – genlisea. A to díky zařízení, které si sám „vymyslel“ a které má příznačný název „klimatron“. Oč jde?

„Je to zařízení, které udělá naprosto umělé klima, ale se vším všudy. Určí délku dne, intenzitu světla, teplotu i vzdušnou vlhkost v režimech. Protože třeba rostliny z tropů mají úplně jinak nastavenou délku dne a noci a tady ten rytmus ztratí a přestane se jim dařit,“ vysvětluje pan ředitel velmi zjednodušeně princip komplikovaného zařízení, díky kterému je svět bohatší o mnoho objevů. Díky „expozičnímu klimatronu“ zase můžeme my obyčejní smrtelníci spatřit skutečné botanické rarity, z nichž mnohé patří k nejohroženějším na planetě.

Nemusíte nic vědět, jen se koukat

Krásný staročeský název Květnice nese pavilón, který záměrně odkazuje k době dávno minulé, kdy na zámcích i v bohatých sídlech lidé pěstovali pel-mel okrasných rostlin z celého světa. Není to moc vědecké, zato krásné…

„To jsou čínský kapři, že jo…“ identifikuje bez zaváhání barevné ryby v jezírku Květnice synek. Je trochu vedle – jde o japonské kapry „koio“, kteří v „japonském koutku“ souzní s právě kvetoucími kaméliemi. Ty jsou možná nejstaršími exempláři v Evropě a sem byly dovezeny z Frýdlantského zámku.

Pavilón Květnice trochu vybočuje z koncepce ostatních expozic botanické zahrady, které jsou řešeny v ryze přírodním duchu. I tady však, stejně jako u sukulentů, kaktusů, bonsaí, venkovního alpina či venkovní orientální zahrady, máte pocit, že jste kápli na kousek voňavého ráje.

„Já se pokládám více za zahradníka než za vědátora, také mám většinou ruce od hlíny, jak se říká. A v tom je ten půvab, že ať vládne kdokoli, na radnici nebo ve státě, zahradničina je vždycky stejná. Po staletí. Rostlinám musíte vyhovět,“ tvrdí ředitel tohoto ráje – nejstarší botanické zahrady v České republice.


Stejný liberecký Přírodovědný spolek, který roku 1877 založil botanickou zahradu, se roku 1904 zasloužil o vybudování první veřejnosti přístupné ornitologické expozice – velké voliéry. Postupně přibývali nejen ptáci a roku 1919 zde byla otevřena první zoologická zahrada na území naší republiky. Dnešní Zoo Liberec se pyšní více než 170 druhy zvířat a mnohými chovatelskými úspěchy, k nimž patří odchov mláďat takina čínského (jako jediná Zoo mimo území Číny), oslů somálských, orlů kamčatských, orlosupů bradatých nebo krokodýla čelnatého.
Naleznete zde největší chovnou skupinu šimpanzů v ČR a pouze zde můžete spatřit bílou formu tygra indického.

Autor: Jana Patková – časopis Cestopisy.

Sdílejte

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here