Co je horská nemoc a jak jí předcházet?

0
559
Výšlap na horu | paraalex/123RF.com
Výšlap na horu | paraalex/123RF.com

Vzduch, který dýcháme, obsahuje 20,9 % kyslíku, 78,09 % dusíku a 1,01 % ostatních plynů, jako jsou argon, neon, helium a kysličník uhličitý. Toto složení je stejné, ať se nacházíme u moře či ve vysokých horách. Co se s výškou  snižuje, je tlak vzduchu a množství molekul kyslíku a dalších plynů. Ve výšce 3600 m přijímá tělo jen 60 % kyslíku ve srovnání se 100 % v úrovni mořské hladiny.

Pro jakoukoli tělesnou aktivitu je zapotřebí stejné množství kyslíku, ať se nacházíme v nížinách či ve velkých výškách. Člověk se může místním podmínkám vysokohorského prostředí přizpůsobit. K aklimatizaci však potřebuje určitý postup a zejména čas. Obvykle se uvádí, že k přizpůsobení organismu na velké výšky dochází během jednoho až tří dnů. Závisí to pochopitelně nejen na dosažené výšce a jakou rychlostí byla dosažena, ale i na lokálních podmínkách, které jsou jiné u jezera, jiné na sněhové či ledovcové pláni, jiné při spolupůsobení větru a mrazu.

Tyto zevšeobecňující závěry ovšem nelze generalizovat. Každý organismus je unikátní a reaguje různým způsobem. I když dnes existují způsoby a prostředky, jak se dopředu na vysokohorské podmínky připravit, neexistuje způsob jednoznačného stanovení rizika nemoci. Nedá se zevšeobecnit, že starší člověk se vystavuje většímu riziku, nebo že to závisí na pohlaví či na dobré fyzické přípravě. Nicméně, pokud člověk trpí některými chorobami, jako třeba vysokým krevním tlakem, měl by to konzultovat s lékařem. Ten posoudí míru rizika a případně vybaví cestovatele radami, doporučeními a medikamenty. Je nebezpečné naordinovat si sám medikamentózní léčbu. Pro netrénované a fyzicky a psychicky málo připravené cestovatele se výlet do velkých výšek může stát noční můrou, ne vždy končící nejlepším výsledkem.

Horská nemoc se objevuje většinou u osob bez předchozí aklimatizace od výšky asi 3000 metrů. Nedostatek kyslíku a pokles vnější teploty působí negativně na organismus, který musí vyvíjet větší úsilí, aby udržel správnou tělesnou teplotu. Nastává deficit v okysličování krve a s tím související zdravotní problémy. Většinou dochází i k dehydrataci a hypovolémii. Prvními projevy nemoci pak jsou únava, ospalost, závratě, bušení srdce, bolesti hlavy, projevy stavu „opilosti“, dušnost, změna hladkosti a barvy kůže. Horším projevem je již naprostá nespavost a vážné problémy s dýcháním i při klidovém stavu, neurologické poruchy, zrychlení tepu a iracionální chování. Nejtěžší formou je plicní či mozkový edém, který někdy vede až k smrti. Velikost potíží závisí na dosažené výšce, na rychlosti, s níž byla  dosažena, a na vyvíjených fyzických aktivitách, zatěžujících organismus. Všeobecně se udává, že asi 30 % lidí trpí horskou nemocí již od výšky 3000 metrů, 50 % od výšky 4300 metrů, 70 % od výšky 4500 metrů. Každá osoba má však jiné predispozice na snášení velkých výšek.

Člověk, který se hodlá vydat do vysokohorského prostředí, by měl respektovat následující zásady:

  1. Pokud je to možné, aklimatizovat se alespoň 24 hodin ve výšce kolem 3000 metrů.
    V následujících dnech po přizpůsobení organismu na tuto výšku se doporučuje vystoupit každý další den vždy o 300 m výše, po 900 metrech je nutný jeden den odpočinku.
    Je možné zvolit i drastickou metodu a vystoupit hodně výše, ale na nocleh sejít níže. Španělé nazývají tuto metodu jako „el método de agujas“, jehlová metoda. Spočívá v rychlém výstupu do vysoké výšky a k přenocování v nižší výšce, alespoň o několik set metrů. Před příjezdem na jezero Titicaca jsem si tuto metodu sám ověřil. Dobře jsem snášel ve dne výšku hodně přes 4000 metrů bez aklimatizace, ale nocoval jsem ve výši 2500 metrů.
  2. Pokud se objeví v určité nadmořské výšce symptomy horské nemoci, je třeba nestoupat výše, dokud nezmizí. Každá osoba v expedici či výpravě má jinak nastavený organismus na projevy nemoci. Pokud chce výprava pokračovat ve výstupu jako celek, mělo by se počkat, až příznaky u všech vymizí.
  3. Během aklimatizace ztrácí tělo mnoho tekutin a dochází k dehydrataci. Je třeba pít hodně tekutin, zejména minerálních vod bez bublinek a ovocné šťávy. Konzumace alkoholu či uklidňujících prostředků nebo analgetik zhoršuje příznaky horské nemoci. Alkohol snižuje ventilaci těla a je jednou z příčin nespavosti ve vysokých výškách. Stejně tak nebezpečné je i kouření. Ideální dietou jsou potraviny bohaté na uhlohydráty. Doporučuje se jíst hodně ovoce a zeleniny.
  4. Během adaptace organismu je třeba se vyvarovat velké fyzické zátěže. Není však dobré aklimatizovat se na posteli, doporučuje se lehká chůze terénem.

Nakonec to nejdůležitější – pokud příznaky horské nemoci po třech dnech nevymizí, nebo se dokonce zhoršují, je třeba vyhledat lékařskou pomoc nebo sejít do nižších výšek. Vzhledem k odborným úkolům, které jsem chtěl v expedici Titicaca 2004 splnit, nemohl jsem po třech opravdu těžkých dnech, kdy se místo adaptace organismu symptomy horské nemoci stále prohlubovaly, sejít do nižších poloh. Navštívil jsem proto v Punu na břehu jezera Titicaca specializovanou nemocnici, kde mi byla poskytnuta první pomoc kyslíkovou terapií a medikamentózní léčbou. Po dvoudenním pobytu v  nemocnici jsem zůstal i nadále po celou dobu pobytu u jezera pod lékařskou kontrolou. Nedá se říci, že pracovní pobyt byl již bezproblémový. Většinou po dvou až třech klidových dnech se problémy opět vracely a prožil jsem několik zcela bezesných nocí, které vždy byly opravdovým utrpením. Kečujští indiáni mi doporučili omezit solení a pít čaj z listů koky a žvýkání koky. Obojí jsem vyzkoušel. Tento postup se v indiánské populaci běžně užívá a má určité farmakologické zdůvodnění: koka je přirozené analgetikum, zpomaluje srdeční činnost, navozuje příjemný tělesný a duševní stav, upravuje dušnost a stav dýchání a odstraňuje subjektivní pocit únavy.

Z vlastní zkušenosti doporučuji jíst v menších dávkách raději vícekrát za den. Přejedení večer zejména obtížně stravitelnými potravinami je opravdovou katastrofou a zdravotním rizikem. Aby člověk zvládl drsné klima, měl by dodržovat následující zásady: pít ještě předtím, než máte žízeň, jíst dříve, než máte hlad, obléci se dobře proti chladu dříve, než vám bude zima, a odpočívat dříve, než se dostaví únava. Zima a přílišná námaha výrazně zhoršují a znásobují účinky horské nemoci.
Po měsíčním pobytu ve výškách mezi 3800 až 4500 metry jsem se letecky vrátil do Limy a veškeré příznaky horské nemoci ihned ustaly.

Autor: Otto Horský – časopis Cestopisy.

Sdílejte

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here