Čína – malé postřehy z velké země

1320
Velká čínská zeď | aquamila/123RF.com
Velká čínská zeď | aquamila/123RF.com

Čínská nej…

I když co do rozlohy je Čína až třetím největším státem světa – její velikost je srovnatelná s Evropou –, pyšní se mnoha známými i méně známými rekordy. Tak tedy namátkou:
  • NEJlidnatější stát světa – i bez Tchajwanu tvoří obyvatelé Číny 21 % světové populace, řečeno čísly, žije tu 1,3 miliardy lidí.
  • NEJvyšší hora světa – leží sice v Číně jen „napůl“, zato se tu ale nachází NEJvětší náhorní plošina světa – Tibetská náhorní plošina.
  • NEJdelší zeď – Velká čínská zeď se táhne v ohromující délce 6 700 km severní Čínou. V dnešní podobě byla vybudována dynastií Ming mezi 14. a 17. stoletím.
  • NEJvětší hydroelektrárna světa byla vybudována na přehradě Tři soutěsky na řece Jang-c‘-ťiang, která je třetí NEJdelší řekou planety.
  • NEJvýše položená železnice vede z Pekingu do tibetské Lhasy.
  • NEJdelší most nad mořskou hladinou otevřela Čína prakticky před pár dny. Spojuje dva mořské břehy ve vzdálenosti 36 km!

Olympijský Peking

Před pěti lety oslavil 850. výročí coby metropole Říše středu, Číny. Mnohem důkladnější přípravy si ale vyžádaly XXIX. letní olympijské hry, které zde budou zahájeny 8. srpna 2008. Kromě samotných olympijských staveb asi nejvíce změní tvář města nový, pětadvacetikilometrový bulvár, který spojí Zakázané město s olympijským parkem. Tedy to nejtradičnější s tím nejnovějším, co lze v třináctimilionové metropoli vidět.

Zakázané město je palácový komplex, v němž vládlo a žilo 24 císařů z posledních dvou čínských dynastií – Ming a Čching. Na 720 tisících metrů čtverečních se nachází více než 9 tisíc místností, paláců, knihoven, pavilonů, salónků, …, jež jsou všechny obehnány několik metrů vysokou červenou zdí. Zeď samotná měří téměř tři a půl kilometru, je doplněna vodním příkopem a měla zajistit, aby Zakázané město bylo skutečně zakázané. Ve městě se totiž mohl zdržovat pouze císař s doprovodem, který ovšem čítal několik tisíc lidí, včetně manželek a konkubín. O ty se starali eunuchové, čímž bylo zajištěno, že císaři zůstane, co jeho jest…
Dnes se do Zakázaného města valí davy turistů – ono skutečně stojí za vidění –, a to většinou od náměstí Nebeského klidu, které proslulo trochu později a trochu jinak. Právě tady vyhlásil budoucí čínský vládce Mao Ce-tung v roce 1949 Čínskou lidovou republiku a právě tady byli v roce 1989 zmasakrováni čínští studenti. To však nijak nebrání běžným návštěvníkům (i pro Číňany je Zakázané město a okolí turistickým cílem), aby se před obřím portrétem Maa na bráně do Zakázaného města nefotografovali a na obrovském náměstí dál nepouštěli své draky. Přečtěte si i o dalších pekingských zajímavostech.

Kouření, plivání a jiné (zlo)zvyky

Kdo nebyl v Číně, mohl se nad agenturními zprávami o tom, že čínská vláda před blížící se olympiádou zakazuje kouření na veřejných (ovšem jen některých) místech, pouze pousmát. Kdo však někdy cestoval zakouřeným vlakem či autobusem několik desítek hodin, ví, že s kouřením není v Číně žádná legrace. Kouří tu totiž téměř čtvrtina obyvatel, počítáno včetně dětí. Jinak řečeno, každý dospělý chlap určitě. K dalším zvykům, jež jsou pro Středoevropany poněkud exotické, patří plivání. Na zem. Všude. Stejně jako není nic proti bontonu pořádně si vyčistit nos…

Odhazování odpadků pod sebe – ve vlaku či v pouliční restauraci, stejně jako v hotelovém pokoji – je také zcela normální. Ovšem vzhledem k tomu, že se všude vždycky vyskytne někdo s koštětem, kdo ihned uklidí, jde vlastně o docela hygienický návyk.

A jak tohle všechno při návštěvě Číny přežít? Možná se budete divit, jak lehké je se přizpůsobit. Potíže budete mít spíše při návratu…

Čínská opera

Pod tímto pojmem se skrývá poměrně dlouhé dramatické představení, které zahrnuje nejen zpěv, evropskému uchu znějící poněkud mečivě. Herci musí zvládnout také tanec, recitaci, bojová umění a pantomimu. Představení může trvat i několik hodin, připočtěme tedy i dobrou fyzickou kondici. Role jsou v čínské opeře pevně dané, existují čtyři hlavní a několik vedlejších. Jejich prostřednictvím se vypráví příběh, který je užitečné znát dopředu. K orientaci mezi postavami slouží i líčení – například bílá barva signalizuje mazanou a zlou postavu, naopak červená věrnost. Výsledkem je pak vizuální a sluchový zážitek, na který jen tak nezapomenete. Jedním slovem – čínská opera je magická.

Propastné rozdíly

Často nejen tisíce kilometrů, ale i tisíce let dělí čínský venkov a města. Ve městech dnes najdeme vše, na co jsme sami zvyklí, a vlastně mnohdy i více: desítky mrakodrapů, supermoderní obchody a upravené parky. Na venkově citlivý pozorovatel spatří především bídu. Ne snad hmotnou, ale bídu upracovaného života, který nezná pojem „dovolená“. Na venkově přitom žije více než polovina obyvatel nejlidnatější země. A úrodné půdy je tak málo – celých 68 % rozlohy země tvoří horstva vyšší než 1 000 metrů. Důsledkem jsou nejen přelidněné nížiny, ale také dech beroucí snaha obyčejných lidí vydolovat ze země, co se dá. I tu hlínu na nepálené cihly.

Hráči

Jestli si rádi hrajete, je Čína zemí zaslíbenou. Číňané jako vášniví hráči především deskových her se na partičce šachu či dámy nemusí dlouho domlouvat. Hraje se i na ulicích, v řadě měst existují speciální kavárenské stolky se zabudovanou herní deskou. Stačí si sednout a čekat, až půjde okolo někdo, kdo má také chuť… Podobně jsou využívány internetové kavárny. S připojením – jak na to ostatně upozorňuje řada organizací sledujících dodržování lidských práv v Číně – to sice není nijak slavné, ovšem většina teenagerů v internetových doupatech především „paří“ hry. O fenoménu karaoke je asi zbytečné se zmiňovat, dorazilo to už i k nám.

Malí císařové

O „politice jednoho dítěte“, uplatňované v Číně od osmdesátých let, toho bylo řečeno již mnoho. Na jednu stranu se skutečně podařilo zastavit populační explozi, jejímž důsledkem by mohlo být, že by země tak velký počet obyvatel prostě neuživila. Ostatně řada moderních rodičů z měst si výhody pouze jednoho dítěte brzy uvědomila a diktátu se ochotně podvolila. Mělo to ale jeden nečekaný výsledek – z dětiček, které vyrůstaly v centru pozornosti rodičů i obou prarodičů, se stávali rozmazlenci, pro které čínští sociologové našli výraz „malí císařové“. I z tohoto důvodu si dnešní movitější vrstvy dovolují nařízení ignorovat s tím, že sankce za další dítě zaplatí.

Pro vesnické obyvatelstvo, stejně jako pro příslušníky etnických menšin, byla pravidla ohledně počtu dětí vždy mírnější. Nic to ale nemění na faktu, že jejich život byl a je mnohem těžší.

Autor: Jana Patková – časopis Cestopisy.

Předchozí článekPetr Blahuš: „Cestování považuji za nejlépe zhodnocenou investici svých peněz“
Další článekBílomodrá svoboda v Nízkých Tatrách