Budapešť – bublající královna Dunaje

0
651
Noční pohled na Budapešť v Maďarsku | kanuman/123RF.com
Noční pohled na Budapešť v Maďarsku | kanuman/123RF.com

Architektonické památky jsou v Budapešti monumentální, parky poklidné, kavárny a bary hédonistické. Město, přezdívané Paříž východu, si nezadá s jakýmkoliv jiným evropským velkoměstem. Má ovšem i něco navíc, čím se ostatní megapolis pyšnit nemohou – jak vám řekne každý správný Maďar, Budapešť je město lázní…

Hojnost vody pro všechny

První termální prameny na území Maďarska byly objeveny před zhruba dvěma tisíci let Římany, a dokonce podle nich pojmenovali i město, které nad nimi vzniklo – Aquincum, neboli hojná voda. Nevím, jestli je tím myšleno, že je vody hojnost, anebo že hojí, ale obojí je pravda. Aquincum dodnes existuje, ale pokud jej neznáte, není divu – pohltila ho bobtnající megapolis Budapešť, která by se tím mohla pasovat na hlavní město lázeňství. Dunaj se zde pohybuje kolem geologického zlomu, který odděluje Budínské vrchy od Velké uherské nížiny a z více než stovky pramenů tu denně tryská přes 70 milionů litrů termální vody. Často nad nimi stojí luxusní hotely, jako v případě nejznámějších budapešťských lázní Gellért. Snad díky hotelu jsou lázně natolik elegantní, vykachlíkované a vymozaikované, že se platí za pouhý pohled na ně. Pokud se chcete v bazénu s velkolepými sloupy a chrliči vody ve tvaru lví hlavy vykoupat, zaplatíte pochopitelně více.

Po zániku římské říše sice obliba povalování se v teplé vodě na čas ustoupila, ale obnovila se v době, kdy rytíři svatého Jana postavili hospic na místě dnešních lázní Rudas, kde se léčila sv. Alžběta postižená leprou. Opravdový comeback maďarského a budapešťského lázeňství ale přinesli až Turci. Jako pravověrní muslimové měli povinnost omývat se pětkrát denně před modlitbami, a tak se rozhodli spojit příjemné s užitečným a postavit si k tomu náležitě vyzdobené budovy.

Protože kouzlo maďarských lázní spočívá hlavně v budovách s exotickou architekturou pyšnící se prosklenou kupolovitou bání místo stropu, chtěli jsme pochopitelně vyzkoušet právě tento div světa. Vybaveni mapkou jsme se vydali hledat po různých tér a utca, jak se zde říká ulicím, kýžené lázně. Na udané adrese se ale tyčila pochmurná budova, která má ještě pochmurnější minulost. V areálu Vojenského soudního dvora odsoudili a popravili odvážlivce anebo přímo hrdiny, kteří v roce 1956 povstali proti armádě socialistického tábora, která sem přijela „dělat pořádek“. Vysněné Královské lázně, které jsme si záměrně vybrali pro jejich název, stály hned vedle… Ovšem ve skutečnosti se nejmenují Královské, ale Királyovy, neboť jejich majitel si prostě německé jméno König změnil na maďarskou obdobu Király. Osmistěnný bazén postavili Turci v roce 1570 pro vojenskou posádku, ale nás tam nechtěli pustit společně, protože se tu střídají muži a ženy v liché a sudé dny. Navíc mě znepokojoval fakt, že tyto lázně jsou známým místem, kde se shromažďují budapešťští homosexuálové.

Luxusní lenošení

Unaveni pobíháním po deštivé Budapešti jsme zapadli do nejbližší kavárny. Kavárna je tady také fenomén sám o sobě, zvlášť když se v ní hraje domino v osmi lidech na ploše metr krát dva metry. Charakteristické chrastění, když hráči v důchodovém věku jedním tahem shrábli dál už nehratelnou partii, mi jaksi posunulo celé Maďarsko o kus dál na východ. Jeden z hráčů se s námi dal do řeči bezvadnou čechoslováčtinou, vystudoval totiž Vysokou školu pro vojenské piloty v Košicích. Teď dělá jaksi nespecifikovaně do byznysu. Zná se prý se všemi, kdo v Maďarsku ve vládě byli, jsou a budou. Poradil nám, jak se dostat do Lukácsových lázní, což sice nejsou turecké, ale zase tam smí muži i ženy naráz.

Neoklasicistní Lukácsovy lázně leží v nejluxusnější budapešťské čtvrti Rózsadomb (Růžový pahorek) a podle toho taky vypadají lázně i jejich klientela. Za komunistů tu bydleli špičkoví „funcionárusok“, jejichž domy měly prý tajné východy, a dnes tu žijí filmoví režiséři a podnikatelé. Vstupní hala lázní připomíná panské sídlo a stromy na nádvoří jsou pobité mosaznými děkovnými cedulkami vyléčených pacientů. Léčivé vody jsou vhodné na revmatické potíže, onemocnění pohybového ústrojí, choroby kožní a gynekologické, zánětlivá onemocnění, choroby zažívacího ústrojí, kosterního a nervového systému. Že nejste jen v nějakém luxusnějším bazénu, vám neustále připomíná sirovodíkový pach, vznášející se nad hladinou. Také teplota je vyšší a nutno říci, že to je blahodárné. Vodní radovánky jsou sice pro všechny, ale je překvapivé, jak plně jich využívají senioři. Vůbec to v celé  Budapešti vypadalo, jako by se tu bavili jen staří: na turistických památkách, v kavárnách, a dokonce i v lázních byli mladí lidé spíš výjimkou. A jak se v lázních chovat jako světák? Nejoblíbenější sled lázeňských činností je prý tento: sauna, teplý bazén, parní lázeň, skok do studené vody, skok do horké a nakonec ponoření do teplé. Daleko víc lidí si ale jde prostě poležet do různých typů vířivek, jak je zrovna napadne a kde je právě volno.

Když se Buda spojila s Peští

Lázně ale přirozeně nejsou to jediné, co může turistu zaujmout. Pozůstatky po římském Aquincum tu jsou pořád, návštěvníci se mohou volně procházet ulicemi a obdivovat trosky chrámů, obchodů, lázní a obytných domů, najdete tu římské lázně, systém ústředního topení, vodovodní síť i tržnici, a hlavně obrovský amfiteátr.

Skutečná Budapešť však, pokud pomineme dobu římskou, vznikla až ve 13. století. Tehdy král Béla, který se rozhodl po tatarském vpádu vybudovat na kopci nad Dunajem vlastní obranný hrad a založit hlavní město, dal vzniknout metropoli, které se dnes říká Královna Dunaje. Místo, které si Béla vybral, se nazývá příznačně Hradní vrch – Várhegy. Dříve se tu prodávaly ryby, a tak se komplexu hradebního opevnění říká Rybářská bašta a je odsud impozantní výhled na Pešť, budovu parlamentu i zákruty Dunaje.

Typická pro Maďarsko je také socha sv. Štěpána, prvního uherského krále, který v kulatém roce 1000 přinesl tomuto národu křesťanství. Dnešní Budapešť, která vznikla spojením pahorkaté, obytné Budy a ploché, průmyslové Pešti, se datuje až od roku 1873 – a to přesto, že obě části pořád žijí rozličným životním rytmem. Přes Dunaj ale vede celkem devět mostů, spojujících historickou Budu a rušnou, komerční Pešť, takže rozdíly se pomalu stírají.

Za památkami si projděte Budu a pak se vydejte do Pešti nasát atmosféru. To nejzajímavější, co zde můžete vidět, je sídlo maďarského parlamentu – symbol Budapešti a největší budova v zemi. Na projekt byla vypsána soutěž, kterou vyhrál Imre Steindl se svým vznosným neogotickým klenotem, jenž vznikal v letech 1884–1902. Architektonické řešení vychází z londýnského parlamentu, budova je 268 metrů dlouhá a 96 metrů vysoká a má 691 místností. Uvnitř je slavná Gobelínová síň, zachycující sedm maďarských vůdců v čele s Arpádem, jak podepisují mírovou smlouvu a skládají pokrevní přísahu, ale také Kongresový sál, zasedací síň a mnoho, mnoho dalších.

Autor: Libor Michalec – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here