Pozor na cestách – není houba jako houba!

0
494
Cerstve-lesni-houby | foodandmore/123RF.com
Cerstve-lesni-houby | foodandmore/123RF.com

Správný cestovatel má velmi vybroušený jazýček a pečlivě ho smáčí ve všech (i těch nejnemožnějších) cizokrajných jídlech. Mnohdy ale i z nutnosti – je to levné, nebo dokonce zadarmo. A tak nepohrdne zvláště tím, co se mu přímo samo nabízí v přírodě. Řekněme houbami. Na ty jsou přece Češi experti!

Jenomže… Jednak ne každý, kdo někdy viděl v lese pár hub, je skutečně dokáže spolehlivě poznat, jednak každá houba je jiná i podle pásma, kde roste. Na mimoevropských územích doporučuji důkladně věc prokonzultovat s domorodými znalci – na pohled krásná houba někde na okraji buše může totiž být prudce jedovatá, byť její evropská příbuzná patří k delikatesám. Ale ani v Evropě si nemůžete být jisti. Ne, že by zrovna v Holandsku či Belgii byly všechny hřiby jedovaté – ale přesto si z nich smaženici neuděláte. A pokud ano, nebude poživatelná. Těla zdejších hub jsou totiž plná písku, kterým se musí prodírat na svět ze své pod mořskou hladinou většinou ležící domoviny. Nepomůže ani pečlivé vyprání (jako známe z domácího kotrče – mimochodem výborný na polévku či guláš), protože zrníčka písku jsou vrostlá přímo mezi jednotlivé buňky houby.
Naopak ve Skandinávii a na Britských ostrovech je pro našince pravý ráj. Domorodci klidně pohrdnou nádherným křemenáčem na zahrádce a jdou si koupit „ověřené“ žampiony do supermarketu.
Jinou otázkou ale je, co už s těmi výbornými nalezenými houbami udělat, aby byly nejen výživné, ale skutečně chutnaly. S většinou známých a běžně sbíraných hub si poradí každý – podusí je na tuku a cibuli, šoupne do nich vajíčko a je vystaráno. Co ale, když nasbíráte muchomůrky?
Málokdo to ví, ale nejsou jen muchomůrky hodně a smrtelně jedovaté. Jedna z nich – muchomůrka růžovka, lidově zvaná masák – patří do stejné úrovně kvality jako hřiby. Poznáte ji podle typického načervenalého zbarvení (zdůrazňuji načervenalého, ne červeného) na klobouku i třeni. Roste sice z hlízy, ale postrádající ony šupiny, kterými se zdobí jedovaté sestřičky. A co s ní? Doporučím jen tři varianty, ale je jich podstatně více.

Masák nejlepší

Na rozpáleném tuku (nejlepší je sádlo) osmahneme klobouky, až začnou černat, osolíme a podáváme s chlebem. (Výborné!)

Omeleta prašivec

Postupujeme jako v prvním případě, ale po osmahnutí zalijeme masáky rozkvedlaným, osoleným a opepřeným vajíčkem.

Masáková dršťková

• 2 lžíce sádla nebo 3 lžíce oleje
• 1 větší cibule • polohrubá mouka
• větší množství na větší kousky nakrájených masáků
• 3 až 4 lžičky papriky
• sůl • pepř • majoránka • masox
• 2 stroužky česneku

Jemně nakrájenou cibuli necháme zesklovatět na rozpáleném tuku, zaprášíme polohrubou moukou a upražíme dozlatova na jíšku. Pak zalijeme studenou vodou s dobře rozmíchanou paprikou (nejlépe směsí pálivé a nepálivé), důkladně rozmícháme, aby se neudělaly hrudky, přidáme nakrájené masáky, osolíme, podle chuti opepříme, přidáme majoránku, dochutíme masoxem a za občasného míchání vaříme asi 20 až 30 minut.
Před dokončením přidáme jemně utřený česnek a ještě asi minutu povaříme. (Sen labužníka!) Tak dobrou chuť!

Časopis Cestopisy.

Sdílejte

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here