Náš server vám dnes přináší rozhovor s Martinem Froňkem. Martin po dvou letech strávených v kanceláři svoji práci pověsil na hřebík a dokázal si sehnat vlastní klienty ve stejném oboru (tvorba webů) a tím se poměrně nedávno zařadil mezi skupinu lidí, pro které se vžil zajímavý název „digitální nomádi“.
Ti ke své práci totiž potřebují pouze notebook a internet, což jim umožňuje vycestovat kdykoli a kamkoli bez toho, aby si museli brát dovolenou a byli tak omezeni pouze na poměrně krátkou dobu pobytu. Kromě několika kratších výletů během minulého roku se nedávno vrátil ze svého prvního dlouhodobějšího pobytu na známém indonéském ostrově Bali. V tomto rozhovoru jsme se zaměřili na jeho dojmy coby začínajícího digitální nomáda.
Martine, proč ses rozhodl jet právě na Bali?
Pro první dlouhodobý pobyt jsem se rozhodoval mezi několika lokalitami, které mě lákaly a v budoucnu je chci určitě všechny alespoň na kratší dobu navštívit. Ze začátku jsem zvažoval cestu po několika asijských zemích najednou, ale nakonec jsem se alespoň pro první výjezd rozhodl, že zůstanu celou dobu v jedné lokalitě – přece jen je potřeba mít svoji práci i na cestách hotovou, což by časté přelety pravděpodobně dost komplikovaly. Kromě Bali jsem zvažoval několik dalších lokalit, převážně v Asii a Jižní Americe, ale dal jsem nakonec na zkušenosti mnoha lidí, kteří byli z tohoto oblíbeného místa doslova unešeni a vydal jsem se tam přesto, že jsem v tomto období riskoval časté deště, které se nakonec naštěstí tento rok příliš nekonaly.
Jaké jsou na Bali ceny?
O Bali zde koluje polomýtus, že je extrémně levné. Já to nemůžu potvrdit – je sice pravda, že se tam dá přežít velice levně, ovšem je opravdu potřeba zdůraznit slovo „přežít“. Ano, můžete si v místních stáncích objednávat jídlo za 25 či 30 korun a rozhodně doporučuji většinu jejich specialit vyzkoušet, nicméně není to nic, co byste chtěli jíst dlouhodobě. Ano, je možné najít ubytování pouze za několik tisícovek měsíčně, ale opět platí, že to – velice mírně řečeno – pravděpodobně nebude žádný luxus. Shrnul bych to tak, že pokud si chcete udržet stejný životní styl jako v Praze, zaplatíte za to zhruba stejně jako zde, ne-li o něco více.
A co ta kultura? Zažil si nějaký kulturní šok?
Kulturní šok jsem zažil pouze v pozitivním slova smyslu a zároveň ho považuji za ten hlavní důvod, proč mělo smysl jet a strávit tam delší dobu. Ihned po příletu jsem zaznamenal zcela odlišné chování a přístup lidí – jsou neuvěřitelně srdeční a pozitivní a obvykle je to zcela upřímné, ovšem jak později poznáte, je potřeba si dát pozor na to, že část z nich toho umí velice dobře využít k tomu, aby z vás jako turisty dostali co nejvíce peněz. Pokud neumíte smlouvat, připravte se na to, že tam pravděpodobně necháte ranec, ale to je zkrátka součást jejich mentality a nevidím na tom nic moc špatného.
Jaká tam je doprava?
Osobně jsem tam nikdy nevyužil veřejné dopravy. Ulice jsou doslova narvané skútry a pokud dobře smlouváte, sveze vás místní na motorce kamkoli v rozumné vzdálenosti za cenu do sta korun. Skútr je možné si i pronajmout za cenu asi 120 korun za den, nicméně pravidla silničního provozu jsou dost odlišná od našich a na cizince to působí jako naprostý chaos, takže v zájmu bezpečnosti bych to moc nedoporučoval. Rovněž je nutné mít mezinárodní řidičský průkaz, místní policisté za jeho absenci turisty velice rádi pokutují. Co se týká celodenních výletů, není vůbec žádný problém najít člověka, kterému dáte půl milionu rupií, tedy zhruba našich tisíc korun, a on vás celý den vozí autem po největších atrakcích na ostrově.
Co Bali a jídlo?
Zastávám názor, že pokud člověk cestuje a neochutná alespoň většinu místních specialit, cestuje pouze napůl, protože jídlo je jednou z hlavních součástí každé kultury. Na Bali mě nejvíce zaujalo jídlo s indonéským názvem „babi guling“ – jde o grilované sele, které se před grilováním naplní velmi silným a ostrým kořením, které během tepelné úpravy prostoupí celým masem a dodá mu jeho specifickou chuť. Je to vynikající věc, stejně jako několik dalších specialit; při dlouhodobém pobytu se jich však dříve nebo později přejíte a jste rádi, že si v turističtější části můžete dát svůj oblíbený hamburger s hranolky nebo dobrou italskou pizzu.
Je na Bali bezpečno?
Na Bali příliš mnoho nebezpečí nehrozí, což ovšem platí pouze pokud dodržujete určitá pravidla. Například pokud se procházíte po hlavní ulici v Kutě, zcela jistě se setkáte s drogovými dealery, kteří se vám jako turistovi budou snažit prodat všelijaké drogy a pouze za jejich držení hrozí, že si pobyt v Indonésii prodloužíte o několik desetiletí. Stačí se podobným situacím vyhýbat a neměl by být žádný problém.
Jaké tipy bys dal lidem, kteří se tam chystají?
Rozhodně bych doporučil si s sebou vzít několik platebních karet od různých bank, nebo se minimálně informovat u své banky, jaký je limit výběru v dané lokalitě. Jedna z mých karet mi například odmítla vydat více než v přepočtu asi 3000 Kč týdně a na infolince mi bylo suše řečeno, že limit v Indonésii je zkrátka stanoven takto a nelze zvýšit. Kdybych neměl druhou kartu, byl by to problém, který by se dost blbě řešil. Jinak rozhodně doporučuji poznat nějaké místní lidi a strávit s nimi nějaký čas, přestože jejich znalost angličtiny je typicky velmi limitovaná, takže si moc nepokecáte, ale přesto poznáte, jak žijí, a to je skvělý zážitek. Několikrát jsem byl místními pozván například na večeři do jejich domu s jejich rodinou, pozvání jsem obvykle přijal a pokládám to za jedny z nejzajímavějších zážitků.
Co internet v Asii?
Nejde pouze o Asii, internet je pro digitálního nomáda – narozdíl od běžného turisty – všeobecně naprosto stěžejní věc a je potřeba si být před odletem zcela jist, že s ním nebude problém. Já už jsem naštěstí do Indonésie letěl poučen z předchozí chyby na ostrově Gran Canaria, kde jsem si objednal ubytování, kde byl internet inzerovaný, nicméně byl nepoužitelný. Majitel ubytování vám samozřejmě tuto věc nesdělí, přestože se na ni vyloženě zeptáte, to znamená, že jediná cesta, jak si být jist, je pročíst si recenze a jakmile se objeví zmínka, že internet zde je nespolehlivý, nebrat. Ale každý problém se dá vyřešit, například na těch kanárech jsem si nakonec zakoupil místní SIM s LTE. To lze udělat i na Bali, i tam jsou již nyní poskytovatelé, kteří podporují 4G.
Co si tam dělal a co tě nejvíce zaujalo?
Odletěl jsem před Vánoci, takže jsem měl prvních čtrnáct dní volno a procestoval jsem veškeré „povinné“ turistické atrakce. Musím však říci, že to alespoň z mého pohledu rozhodně není to, proč na Bali jet, nebo proč vůbec být digitálním nomádem. Ta hlavní zkušenost je v tom, že to místo nejen navštívíte, ale alespoň kratší dobu tam žijete – v tom vnímám ten rozdíl mezi turistikou a nomádstvím. Takže mě nejvíce zaujal ten samotný pocit z toho ostrova – ty turistické atrakce, kterými si tam většina lidí zaplní celou dovolenou, pro mě byl jen takový bonus.
Potkal jsi tam nějaké další freelancery? Koho?
Odletěl jsem sám, to znamená, že původní plán byl se určitě setkat s ostatními digitálními nomády, na což existují internetová fóra. Nakonec k tomu však ani nedošlo, protože jsem se i mimo tuto komunitu seznámil s tolika místními lidmi i turisty, že jsem tuto potřebu vůbec necítil. Alespoň na mě to působilo tak, že jsou návštěvníci ostrova od Baličanů nakaženi pohodou a dobrou náladou a najednou se každý baví s každým.
Máš nějaké rady pro někoho, kdo by chtěl začít s nomádováním?
Jde o situaci, ve které člověk je. Pokud vás tento životní styl láká a děláte práci, kterou lze do nomádství převést zkrátka tak, že opustíte zaměstnání a seženete si vlastní klienty, pak moje rada zní – udělejte to. Bude to rozhodnutí, kterého nebudete litovat. Pokud jste však v zaměstnání, které je v oboru, ve kterém to zkrátka nejde, rozhodně neuškodí strávit jeden až dva roky v jiné oblasti v kanceláři, kde se velmi rychle naučíte, co potřebujete umět, a teprve poté začít tyto služby poskytovat soukromě.
Klientům to nevadí?
Na své práci mám rád to, že moje klienty zajímá jediná věc, a to jestli svoji práci odevzdám včas a v pořádku. Nicméně určité problémy tady samozřejmě jsou, například můj současný největší klient je z USA, kde je časová zóna například oproti Bali posunuta o 13 hodin, což znamená, že pravidelné ‚ranní‘ telefonáty probíhaly v jedenáct večer místního času. Ale to je extrémně nízká daň za to, že již nemusíte svůj čas trávit v pražské kanceláři.
Vnímáš po návratu něco jinak?
Nečekal jsem, že to tak bude, ze začátku jsem se tam jel prostě jen podívat, takže jsem sám překvapen, že na tuto otázku musím odpovědět kladně. Indonésie je poměrně chudá země a když tam člověk stráví nějaký čas, tak si začne uvědomovat spoustu věcí, které my v Evropě máme a považujeme za samozřejmé, a přitom pro jiné lidi mnoho z toho zůstává pouze nedosažitelným snem. Člověk si potom začne o něco víc vážit toho, co má.
Na co se teď soustředíš a co vše děláš?
Je toho teď poměrně hodně, kromě klientů, pro které vytvářím weby, jsem také spoluzakladatelem nového projektu, který snad posune moje cestování ještě o úroveň výše, protože pokud se nám podaří prorazit, nebudu již muset pracovat pro klienty, ale ve vlastní firmě – vše samozřejmě rovněž na dálku. Ale to, jestli to vyjde, je zatím ve hvězdách. Mojí třetí činností – a tady si udělám malou reklamu – je to, že jsem začal učit začátečníky, kteří mají zájem o stejný životní styl, jak to udělat – to znamená nejen jak vytvářet weby, ale i jak na tom vydělat dost peněz, a to na dálku. Uvidíme, jak to půjde, mám zatím jen jednoho studenta, ale zatím to s ním vypadá velice dobře a věřím, že by se do půl roku mohl uchytit v nějaké firmě a potom postupovat dál.
