Jeden den na moři poblíž města Daman

0
594
Pobřeží v oblasti Daman a Diu v Indii | sajukris/123RF.com
Pobřeží v oblasti Daman a Diu v Indii | sajukris/123RF.com
Příliv přichází v městečku Daman na břehu Arabského moře zvečera a vydrží až do pozdního rána příštího dne. To je čas, kdy rybáři na svých bárkách vyráží na desetidenní lovecké výpravy daleko na širé moře.

Urazí prý až tisíc kilometrů a přivezou zpátky krásné ryby, z nichž ty největší jsou větší než oni. Malí žraloci, rejnoci, obří jeseterovité ryby, plná vědra malých rybek, to jsou úlovky, které si pak ženy naloží do nádoby na hlavu a nosí napříč městečkem na rybí trh. Ryby už z moře přicházejí vy- Jeden den na moři Příliv přichází v městečku Daman na břehu Arabského moře zvečera a vydrží až do pozdního rána příštího dne. To je čas, kdy rybáři na svých bárkách vyráží na desetidenní lovecké výpravy daleko na širé moře. vržené, vykuchané a dlouhou cestu přežívají v ledu, který před vyplutím každá loď nakládá. Ledové kostky mají až půl metru krychlového a přivezou je náklaďákem a shazují přes pneumatiku položenou na zemi, odkud sklouznou připravenou cestičkou na zem, kde je muž se sekyrou rozčtvrtí. Ženské nosí studené kostky, které v horku působí přízračně tím, jak se odpařují, také na hlavě do lodí, jinde do ledu vysekají zářezy pro lano a podávají si je kladkou anebo dva lidé nosí na tyči celou kostku zavěšenou uprostřed.

Brzy ráno před šestou je v Damanu pořád ještě tma, ale město už žije. Lidé na zápraží svých domovů provádějí očistu, rybáři nakládají poslední věci před vyplutím a s napnutím všech sil postrkují lodě na vodu, když příliv neudělal práci za ně. Kapitán naší loďky odmotal lano, přišli dva pomocníci, a když jsme seděli na mastné, olejem nasáklé palubě, vytáhli kotvu a vypustili nás na tu širokou hruď moře. Museli to mít přesně načasované, protože právě v tu chvíli svítalo a mozol vystřelil na oblohu během našeho startu z přístavu.

Sojuz a Apollo

Pluli jsme asi čtvrt hodiny, když kapitán zvedl prkénko z paluby lodi a pod ním se objevila skrýš a v ní hrnec, nádobí a věci na vaření. Všechno to přenesl na příď, kde vyndal kulatá kamínka a připravil do nádobky, která na ně pasovala, směs rýže a vody a pak se zeptal, jestli máme oheň. Neměli jsme a to celou věc neuvěřitelně zkomplikovalo. Loď zastavila, kapitán se rozhlédl a pak nabral kurz k nejbližší jiné loďce. Už z dálky jim signalizoval škrtáním, oni mávali, že také nemají, tak jedeme k další lodi. Tam naštěstí oheň mají, ukazují, ať jedeme blíž, podivuhodný manévr jako Sojuz a Apollo, než si předají sirky. Moře je celou tu dobu jako živé a metrové vlny jsou tím nejklidnějším, co od něj můžete čekat.

Naše bárka to zvládá proti té druhé ještě dobře, ale i tak si připadám jako na horské dráze. Kormidelník manévruje předem, pak zpátečkou, zase předem, kapitán stojí vykloněný na boku lodi a ten druhý k němu natahuje ruku z druhé strany. Nakonec do sebe pevně zaklesnou prsty – a máme oheň. Netrvá dlouho a už vesele plápolá, námořníci- rybáři pijou whisky and soda jako velký Ernest a země za námi se mění v šedivý opar, který za chvíli zmizí taky, a jsme na širém moři. Bárek, jako je naše, tady brázdí vodu desítky, některé mají plachty jako čínské džunky, jiné motor, ale všechny indickou vlajku, někdy i vlajek několik, a pak ještě další vlajku – my máme černou, a tak hledáme černou bójku, která označuje, kde jsou vrženy sítě.

Tajemství hlubin

Konečně je to místo tady, kapitán vzadu jednak manévruje s kormidlem za zády a jednak pomocí tyče stupňuje otáčky motoru v díře na dně paluby. Zbývající dva rybáři zatím vytahují každý za jeden provaz nekonečné metry sítí. Občas tu uvázne nějaká rybka, langusta a dokonce i malý, asi metrový žraloček. Na tolik sítí se nám úlovek nezdá bohatý, nicméně rybáři jsou spokojení. Kraby rozdrtí závažím na síti o palubu lodi, a když mají celou síť na palubě, vybírají ze změti malých oček ty nejroztodivnější tvory. Ryby v pokročilejším stádiu rozkladu se rovnou házejí zpátky moři, ty čerstvé a živé do podpalubí. Takhle se to opakuje 2 až 3 hodiny – vylovit sítě, vybrat úlovky, znovu položit sítě. Svaly rybářům jenom hrají, slunce je nad hlavou, ale jeho sílu tlumí chladivý vítr těsně nad hladinou. Na návrat do přístavu se už vyloženě těšíme, celou dobu hrčí hlučný motor a komín chrlí saze, které se tak dobře lepí na pokožku namazanou opalovacím krémem. „Už jenom jednu síť,“ uklidňuje nás kapitán a začíná zase vařit v kotli, kde mu za tu dobu už rýže dávno vychladla. Další z rybářů – benjamínek posádky – vyhazuje z podpalubí všechny ryby a langusty a na vysušených prknech se všechno pěkně kroutí. Nejdřív přijdou na řadu krabi – uláme jim nožičky a lehkou ranou nožem do krunýře je zabije nebo aspoň omráčí. Rybáři jsou šlachovití chlapíci, co neváhají překousnout krabí nohy vlastním chrupem, když nejde nožička odlomit. Spolu s rozřezanými rybími filety putují na pekáč, nebo spíš hliněný tác, jako první. Krabí maso se zamíchá do rýže a oběd pro posádku je připraven.

Přistání

Langusty pak putují do síťky, ještě pořád živé, a na palubě nakonec zůstane jenom žralok, obrácený bílým břichem vzhůru. Blížíme se k přístavu a nejmladší z posádky vytáhne z podpalubí kotvu a stojí připraven na levoboku. Pak přijde mohutná slaná sprška, jak kotva zahučí do vody, a kapitán zamanévruje tak, že stojíme centimetr přesně na tom samém místě, ze kterého jsme ráno vypluli. Jeden provozní den na moři se naplnil a po dobu plavby se nic zvláštního nestalo.

Autor: Libor Michalec – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here