Domorodí pracovníci národního parku v Keni, kde se svým manželem řadu let žila, jí říkali „matka lvů“. Ve světě ji znali jako ochránkyni africké přírody, autorku velmi úspěšných knih i jako sponzorku mnoha nadací a akcí sledujících záchranu ohrožených druhů divokých afrických zvířat.
Její obdivovatelé ji mylně považovali za Angličanku. S Anglií ani s britskými koloniemi však místo jejího narození nemělo nic společného. Narodila se totiž 20. října 1910 v Opavě, tedy ještě v předválečném Rakousko-Uhersku, jako Friederika Viktoria v tamní německé rodině Gessnerových.
Dětská léta a mládí prožívala v osadě Na stoupách (Seifenmühle) na břehu řeky Moravice, kde její pradědeček Carl Weisshuhn postavil vilku Friederika.
Po rozvodu rodičů dvanáctiletá Friederika Viktorie odjela v roce 1922 z Opavy za babičkou do Vídně. Tam se později provdala za podnikatele Viktora von Klarwilla, ale jejich svazek netrval dlouho. Po rozvodu se vdala za švýcarského botanika Petera Bayllyho a v roce 1938 za ním odjela do Keni. Byl to on, kdo pro ni vymyslel přezdívku Joy. Byla zručná kreslířka a nakreslila pro něho několik set exemplářů africké flóry. Další stovky jejích kreseb z pozdějších let zobrazovaly tváře příslušníků keňských kmenů.
Život Joy Bayllyové po pěti letech opět změnilo osudové setkání. Seznámila se s Georgem Adamsonem, lovcem zvěře, zakladatelem a organizátorem národních parků v Africe, strážcem keňského národního parku u Mount Kenya. V roce 1943 se za něho provdala. Spolu s manželem podnikali dlouhá safari, aby studovali a chránili volně žijící zvěř. Joy žila v prostředí, které jí poskytovalo neuvěřitelné příběhy o vztahu člověka a divokého zvířete. Byly to zejména příběhy o lvici Else, levhartici Penny, gepardici a dalších volně žijících zvířatech, které použila pro světově proslulá literární a filmová zpracování.
Ani manželství s Georgem Adamsonem nevydrželo do konce života. Joy byla žena velmi odvážná, pevné vůle, ale také zcela samostatná, nezávislá a cílevědomá. Po bezmála třiceti letech společného žití se Adamsonovi v roce 1970 rozešli. Jejich spolupráce v ochraně přírody však pokračovala. George Adamson o své bývalé ženě napsal a vydal knihu Můj život s Joy.
Počátkem roku 1980 se z Keni rozletěla do světa zpráva, že Joy Adamsonová nežije. Podle agenturních zpráv, v dalších desetiletích doplňovaných a upřesňovaných, nezemřela 3. ledna toho roku přirozenou smrtí ani po napadení šelmou. Zavraždil ji Paul Nakware Ekai, její bývalý domorodý zaměstnanec.
V 70. letech minulého století začal shromažďovat materiály o Joy Adamsonové stavitel Kružberské přehrady ing. Jan Čermák. Ve vilce Friederika, kterou tehdy vlastnil, zřídil veřejnosti přístupnou expozici sestavenou převážně z fotografií získaných korespondencí s příbuznými a známými světově proslulé rodačky ze Slezska. V roce 1992 vilka shořela a s ní i cenné snímky. Zuzana Beranová, pocházející z Opavy, konzulka České republiky v Keni, však naštěstí v Africe objevila jejich dublety. Podařilo se jí shromáždit veškerý existující materiál se vztahem k Joy Adamsonové, ilustrující celý její život a dílo, a v Keni uspořádat putovní výstavu. Zásluhou Zuzany Beranové byla také v Opavě vytvořena nová expozice o Joy Adamsonové.
Autor: Vladimír Ustohal – časopis Cestopisy.
