Pozůstatky koloniální doby aneb česká stopa v Peru

0
495
Alpaka a krajina v Peru | nadphotos/123RF.com
Alpaka a krajina v Peru | nadphotos/123RF.com

Oběžníkem datovaným 29. listopadu 1664 generál jezuitského řádu Pavel Oliva předal svým podřízeným důležitou zprávu schválenou španělským králem Filipem IV. Takzvaná Indická rada, spravující španělské zámořské kolonie, udělila souhlas, aby ve španělských osadách mohli působit i misionáři mladší větve rakouského domu, případně knížat, s touto větví spřátelených a spojených.

Dokonce v počtu představujícím čtvrtinu celkového počtu misionářů tam působících. Tento oběžník otevřel cestu do dalekého světa i jezuitům české provincie Societas Jesu – Tovaryšstva Ježíšova. Byli tu početněji zastoupení Němci a spolu s nimi Češi, Moravané a Slezané, mladí lidé vzdělaní nejen v teologii, ale také v řemeslech, zemědělství, stavebnictví, technických vědách, lékařství a farmacii. V místech svého příštího působení měli nejen obracet obyvatele na pravou víru, ale také povznášet jejich životní úroveň vzděláváním v praktických činnostech.
K zemím, do kterých zamířily cesty jezuitských misionářů českého původu, patřila jihoamerická země Peru, tehdy tvořící s Bolívií Peruánské místokrálovství. Po teologických studiích byli do Peru vysláni František Vydra z Žehušic u Čáslavi, Martin Žourek z Úsova na Moravě, Martin Švejna z Telče, Martin Valchář z moravského Příbora, František Antonín Boryně ze Lhoty a Jindřich Václav Richter z Prostějova. Tito muži představovali počátek kontaktů českých zemí a Peru.
Po vypuzení jezuitů z Jižní Ameriky (1750–1768) následovalo období, kdy byly tyto vztahy k Peru zcela přerušeny. Obnovil je teprve botanik německého původu Tadeáš Xaver Haenke (1761–1817), syn městského sudího z Chřibské, a po něm český zahradník Benedikt Roezl (1824–1885). V dalších desetiletích přinášeli informace o Peru cestovatelé Enrique Stanko Vráz (1860–1932), František Čech Vyšata (1881–1942), Josef Ladislav Erben (1888–1958) a antropolog Aleš Hrdlička (1869–1943). Po druhé světové válce navštívili Peru novináři a cestovatelé Jiří Hanzelka (1920–2003) a Miroslav Zikmund (*1919), po nich etnografové Václav Šolc (1919–1995) a Miroslav Stingl (*1930). Výsledkem jejich cest jsou knihy určené širokému okruhu čtenářů.
Jmenujme také salesiánského misionáře Jaroslava Soukupa (1902–1989), odborníka světového formátu na peruánskou květenu, který v Peru prožil většinu života, skladatele a dirigenta Eduarda Ingriše (1905–1991) a fotografa a horolezce Viléma Heckela (1918–1970), který pod peruánskou horou Huascarán zahynul v lavině.
Na knižních pultech se každoročně objevují nové knihy o Peru. Jejich autory jsou nejen turisté, ale především odborníci, kteří v této zemi dlouhodobě pobývali. Připomeňme aspoň dvě české autorky, jejichž díla určitě stojí za přečtení: Olgu Vilímkovou – Učitelkou v Peru (2003) a Evu Farfánovou Barriosovou – Peruánské obrázky (2005).

Autor: Vladimír Ustohal – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here