Divoké představení ledovce – Perito Moreno

1237
Ledovec Perito Moreno v Argentině | kamchatka/123RF.com
Ledovec Perito Moreno v Argentině | kamchatka/123RF.com
Perito Moreno se nachází v jižní části národního parku Los Glaciales („NP Ledovce“), který se rozkládá na území o rozloze 4 459 km2. Byl založen už roku 1937 a je jedním z nejstarších v Argentině. V roce 1981 byl navíc zapsán do seznamu chráněných přírodních oblastí UNESCO.
Zatímco severní část obrovského argentinského národního parku Los Glaciales, kde se nachází Fitz Roy a Cerro Torre, je ideální pro individuální turistiku, jižní části parku mají vyvinutou infrastrukturu, která se jen těžko obchází. Zdejší krásy jsou návštěvníkům naservírovány tak říkajíc na podnosu ve zlatých talířích. Zdejšími lákadly jsou především ledovce končící v jezerech, dostat se k nim lze jedině na vyhlídkových lodích. Aspoň, že k největší atrakci regionu, ledovci Perito Moreno, lze dojet po zemi, po jediné silničce, tedy jedině místními autobusy. Vstupné činí 10 dolarů.

Čím je ledovec tak unikátní? Vždyť v Alpách či Skandinávii je k vidění ledovců celá řada a dá se k nim dojet třeba vlastním autem. Jedině Perito Moreno se však pojí s velmi pozoruhodným přírodním jevem.

Ledovec se neustále posouvá vpřed (to má samozřejmě ve zvyku většina ledovců), a to rychlostí několika metrů za den. Jenže Perito Moreno končí ve vodách jezera Argentino, které svou masou rozděluje na hlavní jezero a malou oddělenou vodní plochu. Jak se masa ledovce natlačí přes úzkou úžinu do protilehlé pevniny, vytvoří se neprostupná hráz a hladina vody v menší části jezera začne nenápadně stoupat. Po celou dobu se okraje ledovce v obou částech rozděleného jezera čas od času odlamují a předvádějí působivé divadlo – přímo před zraky přihlížejících diváků padají kusy ledu do vody. Často i ohromné ledové útesy se řítí ze 70metrové výšky čelní stěny ledovce do vody jezera. Mimochodem: pod vodou se skrývá dalších 140 metrů čela ledovce do hloubky.

Ovšem hlavní představení mají možnost vidět jen nejvytrvalejší, nejtrpělivější – a nejšťastnější návštěvníci. Stoupající voda v menší části jezera si každých několik let najde malé praskliny nebo vymele malé cestičky ledovcem a začne pomalý, nenápadný, ale neodbytný erozní proces. Tunýlek se rozšiřuje, až se nakonec pod ledovcem vytvoří prostorný tunel. V menší části jezera je už tou dobou nahromaděno značné množství vody, které se začne tunelem hnát větší a větší silou, rozšiřuje ho, až se vytvoří hotové řečiště. A jednoho dne – na závěr celého nepravidelného cyklu – podemele stěny tunelu natolik, že se jeho strop s obrovským lomozem prolomí a zřítí. Při zřícení tunelu létají do okolí kusy ledu s takovou silou a tak daleko, že v minulosti zabily i několik neukázněných, senzacechtivých pozorovatelů. Během prolomení se ovšem opět obě části jezera přehradí nově navalenou „ledovou sutí“, v menší části jezera začne hladina opět stoupat a ledovec vstupuje do nového cyklu. Proces se opakuje ne zcela pravidelně jednou za několik let. A příroda se nijak neohlíží na dny a týdny čekající fotografy z celého světa. Tunel se může prolomit třeba v noci…

Díky vyhlídkám je pohled na ledovec impozantní a nezapomenutelný, i když se zrovna neřítí dolů strop tunelu. Celková šíře čela ledovce od severu k jihu je 7 km. Z vyšších vyhlídek je vidět daleko do jeho nitra, při dobré viditelnosti až na kontinentální ledovcové plató, ze kterého Perito Moreno ve vzdálenosti asi 30 km od vyhlídek vytéká.

U Perita Morena není třeba příliš velkého štěstí, aby člověk na vlastní oči viděl „telení ledovce“, tedy jak se čelo láme a kusy ledu padají s rachotem do vody. A tak zatímco pozorování prolomení tunelu je otázkou velké náhody a někdy může být životu i nebezpečné, celoroční odlamování malých i větších kusů ledu je jednou z nejkrásnějších kratochvílí turistické Argentiny.

Autor: Martin Mykiska – časopis Cestopisy.

Předchozí článekNaši lidé v Číně
Další článekŠvihov – vítejte v pohádce!