Uprchlíci ve stínu jaderných zbraní

0
459
Hranice mezi Severní a Jižní Koreou | richlindie/123RF.com
Hranice mezi Severní a Jižní Koreou | richlindie/123RF.com

Středem zájmu západního světa v souvislosti se Severní Koreou zůstávají multilaterální vyjednávání o severokorejském nukleárním programu. Pchjongjang se uvolil pokračovat v dalších rozhovorech. Stranou těchto jistě významných informací tak zůstává neméně důležitá část problému způsobeného komunistickým režimem – situace severokorejských uprchlíků.

Agentura AFP zveřejnila zprávu, že asijské země odmítají spolupracovat se Spojenými státy a podílet se na vypracování mechanismu, který by těmto státům umožnil přijímat  severokorejské uprchlíky. Vlády asijských zemí očividně nechtějí riskovat zhoršení diplomatických vztahů s KLDR v rámci asijského regionu a navíc se obávají, že přijetí i malého počtu severokorejských uprchlíků by odstartovalo jejich nezvladatelný příliv do země.

Přecházejte, ale neusazujte se

Desetitisíce severokorejských uprchlíků živoří v nelidských podmínkách v sousedním hraničním pásmu Číny. Někteří z nich jsou násilně vraceni zpět do KLDR, kde bývají odsouzeni k vysokým trestům, anebo dokonce popraveni. Tímto přístupem Čína hrubě porušuje Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která zakazuje vydávání uprchlíků do zemí, kde jim hrozí pronásledování.
Ač severokorejští představitelé dlouho popírali obvinění z tvrdého postupu proti navráceným uprchlíkům, je tomu jen pár měsíců, co světová média uveřejnila videonahrávku z popravy jednoho z nich. Jedním z dalších uprchlíků, který byl z Číny potajmu vrácen do Severní Koreje, je i Park Yongchol. Od října loňského roku, kdy byl deportován, o něm rodina nemá žádné zprávy. Parkova žena i pracovníci mezinárodních organizací se obávají, že mu hrozí poprava. Pokud už tedy neproběhla.
Někteří uprchlíci se v Pekingu snaží dostat na území diplomatických misí nebo škol provozovaných zahraničními zeměmi. Amnesty International ve své zprávě uvádí, že v loňském roce se k diplomatickým misím dostalo přes sto severokorejských uprchlíků, kteří zde čekali na povolení opustit Čínu. Čínská vláda k tomu v říjnu oznámila, že zainteresované diplomatické mise byly k severokorejským uprchlíkům příliš tolerantní. Podle Číny jsou navíc tito uprchlíci ekonomickými migranty, kteří nemají nárok na uprchlický status.
Zpráva Amnesty International dále informuje o prozatím největší skupině severokorejských uprchlíků od rozdělení Korejského poloostrova, která se v červenci loňského roku dostala z Vietnamu do Jižní Koreje. Šlo celkem o 468 osob. Do samotné Jižní Koreje se již dostalo přes šest tisíc uprchlíků ze Severní Koreje, většině z nich byla přiznána jihokorejská národnost. V ostatních zemích jihovýchodní Asie jsou počty severokorejských uprchlíků malé, protože tyto země se uvolily pouze k jejich diskrétnímu tranzitu přes daná území a nenabídly jim možnost stálého usazení a ochrany. Asijské země také zásadně odmítají americkou humanitární pomoc a zavedení amerických přijímacích programů pro severokorejské uprchlíky, kteří by se nacházeli na jejich území. „Podle všeho je hlavním důvodem jejich odmítavého postoje strach, že přijímání uprchlíků by sloužilo jako lákadlo pro příchod dalších a dalších Severokorejců,“ tvrdí Arthur Dewey z Ministerstva pro záležitosti uprchlíků a migrace vlády Spojených států amerických.

USA: Zákon, který v praxi nefunguje

Spojené státy americké přijaly minulý rok zákon ustanovující nutnost hájit „lidská práva v KLDR“ a udělovat ochranu severokorejským uprchlíkům. Tento akt však nic nezměnil na nelidské a stále degradující situaci  severokorejských uprchlíků.
Spojené státy nepřijaly za posledních pět let ani jediného severokorejského uprchlíka. Amnesty International má zprávy o dvou severokorejských uprchlících, kteří byli v říjnu loňského roku zadrženi mongolskými úřady. Uprchlíci se pokoušeli dostat nejdříve do Jižní Koreje a poté do Spojených států, kde chtěli žádat o udělení azylu na základě výše zmiňovaného zákona. Aplikace tohoto amerického zákona je však více než problematická a kritizují ji sami američtí zákonodárci s tím, že zákon nepřinesl nic, co by ulehčilo reálnou situaci uprchlíků. „Musíme najít způsoby, kterými budeme zjišťovat, kým tito uprchlíci skutečně jsou. Existují totiž závažná bezpečnostní rizika při přijímání občanů státu, který podporuje terorismus,“ dodal Arthur Dewey. Tento výrok svědčí o tom, že zákon žádné významnější zlepšení situace uprchlíků nepřinese. Odůvodňovat neochotu států při přijímání uprchlíků právě bezpečnostními důvody a bojem proti terorismu je v posledních letech stále populárnější a rozhodně se neomezuje pouze na Spojené státy.

Autor: Helena Pichová – časopis Cestopisy.

Přidat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here