Příchod nového roku slaví velká většina světa 1. ledna. Jinak je tomu však v Číně. Číňany nechává toto datum chladnými. Čekají až na 29. ledna roku 2006. To je totiž čínský Nový rok.
Čínský kalendář patří k nejdéle užívaným kalendářovým systémům na světě spolu s gregoriánským kalendářem. Dosud se užívá v zemích východní Asie, kterými jsou kupříkladu Čína, Japonsko, Tchaj-wan a Korea. Pokud se řídíme gregoriánským kalendářem, můžeme vznik čínského systému datovat do roku 2637 před Kristem, kdy začal panovat legendární „žlutý vládce“ Chuang-Ti. Rok 2006 je tedy podle čínského kalendáře rokem 4643, častěji se ale objevídatování, které říká, že se jedná o rok 4703. Tato „chyba“ nastala při zavádění kalendáře, který se dělí na šedesátileté cykly. Někteří tvrdí, že letopočet se začal počítat od dob „žlutého císaře“, avšak ustáleněji se věří, že letopočet začal o celý jeden cyklus dříve.
Kalendář je stejně jako ten náš lunární, takže sestává z 12 měsíců po 30 nebo 29 dnech. To nutně vede k nesprávným údajům o délce roku. Gregoriánský kalendář se s problémem vyrovnává zařazením 29. února, Číňané si ve větších periodách přidávají celý měsíc. Posledním takto přestupným rokem byl rok 2004, kdy se mezi druhý a třetí měsíc roku vložil měsíc Draka.
Již od nejstarších dob bylo časovým údajům v Číně přiřazováno nějaké zvíře. Zvířat je dvanáct, stejně jako měsíců, a jsou to myš, kráva, tygr, zajíc, drak, had, kůň, ovce, opice, slepice, pes a prase, přičemž rok 2006 se ponese ve znamení psa. Každé zvíře se tedy v jednom cyklu vystřídá celkem pětkrát.
Čínský časový systém
Roční cykly se řadí do šedesátkové soustavy. Každý časový údaj se pak dělí na pět dvojitých sloupků odpovídajících pěti živlům, kterými jsou dřevo (mu), oheň (chuo), země (tchu), kov (ťin) a voda (šuej). Každý živel má svůj ženský a mužský princip, tedy známý jin a jang. No a jelikož dvakrát pět je deset, dostáváme deset nebeských kmenů, takzvaných tchien-kan, kterými jsou c’, čchou, jin, mao, čchen, s’, wu, wej, šen, jou, sü a chaj. Celý cyklus se ještě dělí na dvanáct period zemských větví ti-c. Kombinací těchto rozdělení dostaneme kompletní šedesátkový cyklus t’ia-c.
A teď trochu počítání. Rok 2006 je v Číně rokem 4703, nejbližší číslo dělitelné šedesáti a menší než 4703 je 4680. Děleno šedesáti je 78. Rozdíl mezi roky 4680 a 4703 je 23 let. No a ztoho se konečně dostaneme k rozuzlení. Rok 2006 je dvacátým třetím rokem sedmdesátého osmého cyklu.
Kdybychom sestavili kompletní tabulku se všemi údaji, došli bychom k tomu, že rok 2006 bude pod vlivem jedenácté zemské větve sü se zvířetem pes. Nebeským kmenem bude oheň a mužský princip, tedy nebeský kmen ping.
Aby toho nebylo málo, za vlády dynastie Šang a následně dynastie Čou se dny a měsíce označovaly podle dvanácti pozemských větví. V šedesátkovém cyklu se pak začalo dělit na šest desetidenních týdnů čili dekád. Dnes naštěstí existují programy, které historikům pomáhají s přesnými převody dnů, týdnů, měsíců a roků ztohoto složitého systému na systém gregoriánský, popřípadě juliánský.
Trochu delší oslavy
Oslavy čínského nového roku, Ch’un Chieh neboli Jarní slavnosti, trvají celých patnáct dní. Začínají Znovusjednocovací večeří. Tradičním jídlem je kuře nebo ryba, která se však nesmí sníst celá. Zbytek ryby totiž přináší blahobyt do dalšího roku. Všichni členové rodiny se snaží zůstat co nejdéle vzhůru, aby zajistili dlouhý život rodičům. Mezi další tradice patří červené „obálky štěstí“. Ty rozdávají vdaní či ženatí členové rodiny svobodným, především dětem. Obálky obsahují menší peněžní obnosy, přičemž první rok může dát pár jednomu člověku dvě obálky, jednu za ženicha a jednu za nevěstu. První den nového roku vstupují bohové na nebesa a vzdávají poctu Nefritovému císaři, největšímu z taoistických bohů. Lidé tradičně pálí peníze, aby pokryli náklady bohů na cestu. Mimo jiné se také cukrem potírají ústa domácího bůžka, a to pro sladké řeči před Nefritovým císařem nebo pro mlčení.
Oslavy jsou doprovázeny velkými ohňostroji a tancem lvů a draků, kteří mají zahnat všechno zlé, což podle mytologie má představovat divoké zvíře Nien, které pojídá lidské maso. Jediné, čeho se Nien bojí, je oheň a hlasité zvuky.
V tento den je celý čínský svět oděn do červené a zlaté. Červená má symbolizovat naději a život, zlatá je barvou královskou. Právě v těchto barvách je vyvedena tradiční výzdoba dveří – dvojverší v čínských znacích symbolizujících po levé straně zimu, zmizení, horu, čistotu, vodu, jiskry, nad dveřmi celistvost, Zemi, návrat a jaro, a nakonec na pravé straně jaro, příchod, pták, zpěv, květiny a vůně.
Druhého dne oslav se dcery vracejí k rodičům. Pár se tedy vydá na návštěvu k rodičům nevěsty, kde se obvykle koná velká oslava.
Třetí den prý není naopak k návštěvám vůbec vhodný, Číňané jej nazývají dnem „chec hao“ neboli den, kdy se snadno dostanete do hádky. Mimo jiné se prý má dlouho spát, aby lidé svojí aktivitou nerušili myši sdílející s nimi domácnost.
Významným dnem je i den čtvrtý, kdy se domácí bůžek navrací od Nefritového císaře, kde rodině zajistil blahobyt na další rok. Bůžek se vítá hostinou a jeho návratem končí období duchovní nezávislosti. Od pátého dne se oslavy uklidňují, aby mohly vyvrcholit dne patnáctého.
V jihoasijské komunitě je důležitým i den sedmý, kdy se slaví narozeniny každého obyčejného člověka, jelikož bude o rok starší.
Dalším méně slaveným, ale přesto významným dnem je den devátý, tedy den, kdy se podle legendy narodil Nefritový císař. Lidé chodí do taoistických chrámů a přinášejí jídlo a malé dárky pro uctění svého nejvyššího boha. Odtud pochází pověra, že číslo devět je pro Číňany šťastné.
Vše vyvrcholí patnáctého dne Svátkem lampionů nazývaným „Malý nový rok“. Děti vyjdou do ulic s lampiony a pořádají průvody. Ve starých dobách byly lampiony jednoduché, pouze vysoce postavení hodnostáři si mohli dovolit ornamentální zdobení. V dnešní době jsou lampiony mnohem složitější a nápaditější, jejich výroba se stala skutečným uměním.
Tento den je samozřejmě jedním z těch, kdy není dána striktní večerka. Mladí lidé vyrážejí do ulic v naději, že najdou pravou lásku, což nahrává dohazovačům, kteří se snaží dát dohromady co nejvíce párů.
Tímto dnem oslavy čínského nového roku končí.
Dekorace – čím více, tím lépe
Před oslavami nového roku si Číňané zdobí své příbytky květinami, mandarinkami a pomeranči, suchým ovocem či červenými papírky s básničkami a přáním všeho nejlepšího.
Květiny mají symbolizovat nový život, a pokud na Nový rok nějaká z květin vykvete, značí majiteli šťastný a perspektivní rok. Pomeranče a mandarinky jsou zase častými dárky pro blízké. Pokud mají navíc listy, symbolizují nerozlučné přátelství. I sušené ovoce má svoji symboliku – kokos je dlouhověkostí, meloun dobrým zdravím, lichi symbolizuje pevné rodinné vazby…
Časopis Cestopisy.
